Hotel International je vlastně takové monumentální dítě tehdejšího ministra obrany Alexeje Čepičky. Jednoho z nejmocnějších mužů komunistické strany v padesátých letech. Politik, kterému se v žertu říkalo nejgeniálnější vojevůdce, protože dobyl Pražský hrad pouhými dvěma koulemi (Čepička byl manželem dcery Klementa Gottwalda), se v rámci tohoto projektu chtěl zalíbit v Moskvě.
Dokonce doufal, že až se hotelová lobby otevře, vstoupí do ní na slavnostní otevření sám maršál Stalin. Praha už jednu poctu tomuto zločinci vystavila a k pomníku na Letné se měl připojit tento monumentální hotel, jenž svým architektonickým stylem zapadá do škatulky socialistického realismu. Ne nadarmo se mu už v době jeho vzniku přezdívalo “Stalinův dort”.
Pro sovětské návštěvy
Původně měl být projekt hotelu v sovětském střihu mnohem skromnější. Když však do hry vstoupil ministr obrany a zeť Klementa Gottwalda Alexej Čepička, bylo jasné, že se nebude jednat o levnou záležitost. Postupně politické garnituře docházelo, že čím dál častější návštěvy sovětských funkcionářů vyžadují poctivé a odpovídající ubytování.
Původně se totiž mělo jednat o velmi dobrou ubytovnu hlavně pro vojáky. Budova svůj účel luxusní ubytovny pro prominenty a vojenské důstojníky musela nakonec pozměnit. Dvě vedlejší křídla byla stavěná jako garsoniéry pro důstojníky a prostřední vysoká věž pouze pro vzácné delegace a vyšší šarže ze Sovětského svazu. Armáda nedovedla naplnit vystavěnou kapacitu dostatkem vojáků a pro sovětské delegace byl prostor značně naddimenzovaný. Z rozestavěné budovy se tak stal “pouze” luxusní hotel.
Dokonale schován
Hotel International byl dostavěn v roce 1956. Parametry hotelu jsou dodnes velmi monumentální. 16 pater, výška 88 metrů, z toho samotná budova měří 67 metrů. Samotná hvězda na vrcholu celé budovy má nepřehlédnutelných 1,5 metru. O to zajímavější je fakt, že hotel není skoro nikde vidět.
Aby naplno odhalil svoji monumentalitu, musíte sednout na tramvaj směr nádraží Podbaba. Výběr místa, kde se tato budova postavila, tedy rozhodla, že vlastně nikomu a ničemu nepřekáží. Schován pod kopcem v údolí nikterak nezasahuje do panoramatu Prahy a paradoxně ani při pohledu od zříceniny Baba přes svoji velikost nebolí do očí.
Je jen otázka, zda se jednalo o architektonický záměr. Existují teorie, že byla motivace některých urabistů, úředníků a architektů vybrat právě takové místo, kde by hotel nerušil pražské panorama. Zároveň lze předpokládat, že sovětské návštěvy velmi rády využily možnosti býti “uklizeni” spíše stranou. O tom, že Češi s režimem bojují nejčastěji humorem, vypovídá také hledání alternativního jména pro tento monumentální projekt. Od konzervativních návrhů jako Hotel Podbaba, Juliska, Máj, Mír, Slovan až po úplně absurdní jako Stolečku, prostři se, Den a Noc a Sen šíleného cukráře.
KAM DÁL: Smrt na hranicích za minulého režimu. Střílení do uprchlíků, ostnaté dráty a sebevraždy vojáků.
