Praha svým rozsáhlým podzemním světem vzbuzuje zcela přirozený zájem dobrodruhů a také historiků. Jedno z takových míst, které budí zcela logickou pozornost, jsou podzemní katakomby pod kostelem Panny Marie Vítězné. Místo, které je spíše známé díky Pražskému Jezulátku, tak skrývá zcela unikátní prostory, kde bylo uloženo celkem tři sta rakví. Místo posledního odpočinku zde nalezli rytíři, řeholní sestry a šlechtici.
Podkopaný kostel
Vstup do rozsáhlého komplexu podzemních sklepů se nachází za malými dřevěnými dveřmi, které svojí nenápadností nevzbuzují výraznější pozornost. Když však víte, co za nimi najdete, hned se jejich význam radikálně promění.
Místo, které je z hygienických a pietních důvodů uzavřeno veřejnosti, skrývá patnáct propojených sklepních prostorů, které slouží jako pohřebiště a krypty. Původně byla vykopána jenom jedna menší krypta pro řádové bratry.
Později se však chodbou propojila s dalším podzemním pohřebištěm, které sloužilo spíše pro obyčejné farníky. Díky tomuto spojení vznikla síť katakomb rozprostřená pod celkovou plochou kostela v délce 67 metrů.
Zazděné rakve a zasklené mumie
V tajemném podzemí, které slouží už jen mrtvým, můžeme v první řadě narazit na větší kapli, kde jsou ve zdech od země až ke stropu umístěné sarkofágy se zemřelými členy karmelitánského řádu.
Jména na většině náhrobků nejsou – ani přes rozsáhlou rekonstrukci a restaurátorské práce – zcela čitelná. Okraj místnosti je ukončen malým oltářem. Celý komplex je propojen klenutou chodbou, která vede směrem k původnímu vchodu do krypty. Ten se na povrchu nachází hned za vchodem do kostela.
Jedná se o jeden velký kus kamene položený v podlaze. Není tedy náhoda, když člověk v podzemním prostoru slyší kroky návštěvníků, kteří míří za vzácným Pražským Jezulátkem.
Soukromé hrobky
Na dlouhou chodbu, která celý prostor propojuje jako páteř podzemí, se nabalují postranní krypty, kde na věčnosti odpočívali představitelé šlechty či donátoři kostela.
Dnes zde nalezneme jen sedm uzavřených a tři prosklené rakve, kde můžeme vidět mumie, jež však jsou beze jména. Po revoluci, kdy byl kostel navrácen karmelitánům, se v podzemí nacházelo až tři sta rakví. Většina z mumifikovaných ostatků skončila v muzeu.
Většinu z pochovaných bylo nemožné identifikovat, ale je dobře známo, že v jedné z nich byla pochovaná Febronie Eusebie z Pernštejna, což byla příbuzná Polyxeny z Lobkovic, jež kostelu věnovala slavnou sošku Jezulátka, které je dnes jednou z největších vzácností Prahy.
Zdroje: redakce, kudyznudy, malostranskyhrbitov.cz, nadenpodzem.cz, hrady.cz
KAM DÁL: Nejstarší hrob už z morové epidemie. Pozemky olšanských hřbitovů koupila Praha už v 16. století.
