Landru měl přitom velmi dobré rodinné zázemí a nedá se říct, že by pocházel z chudých poměrů. Dostalo se mu dobrého vzdělání a po ukončení křesťanské školy absolvoval inženýrský kurz. Chtěl začít podnikat, což se mu sice povedlo, nijak zvlášť se mu ale nedařilo a veškeré jeho obchodní aktivity končily krachem.
Laskavý a seriózní vdovec hledá ženu
Možná i proto se koncem roku 1914 rozhodl podat v pařížských novinách inzerát: „43letý vdovec se dvěma dětmi, se slušným příjmem, laskavý, seriózní, pohybující se v dobré společnosti, by se rád seznámil s vdovou za účelem sňatku.“ Na inzerát se tehdy ozvala vdova, která se krátce po seznámení se synem přestěhovala do vily v městské části Vernouillet, kterou si Landru pronajal. Naposledy byla vdova se synem spatřena v lednu 1915.
Stejným způsobem se Landru seznámil v květnu stejného roku s dalšími třemi ženami. Dvě z nich zemřely ve vile ve Vernouillet, třetí už pravděpodobně ve vile v Gambois, kterou si Landru později pronajal. Do té přišlo ještě dalších 6 žen, které už nikdy nikdo neviděl.
Při domovní prohlídce byly nalezeny ohořelé kosti
Podnět k vyšetřování „Pařížského modrovouse“ dal sám starosta Gambois, který dostal dopis od dvou žen, jež se sháněly po svých příbuzných, tou dobou už dávno mrtvých. Podaly popis muže, se kterým měly nezvěstné ženy žít, adresu i jméno – to se sice vždy lišilo, vše ostatní však postupně jasně ukázalo na Landrua. Když se zjistilo, že jde o trestaného podvodníka, policie neváhala a zatkla ho. Nalezla také zápisník, kde si vedl pečlivý přehled o 283 ženách, stejně tak o jejich majetkových poměrech. Při domovní prohlídce našli v kamnech a v popelu vedle kamen ve vile v Gambois celkem 295 ohořelých lidských kostí a také ohořelé části oděvů a knoflíků.
Ačkoliv policie odhadovala, že počet jeho obětí je vyšší než 200, během vyšetřování došla policie k závěru, že se Landru znal se 179 ženami, které také přivedl do vily v Gambois nebo Vernouillet. Jedenáct žen policie ani přes veškerou svou snahu nikdy nenašla.
Svědci jsou hloupí, napsal Landru
Soudní proces začal v listopadu 1921 za velkého zájmu veřejnosti. Landru vystupoval celou dobu velmi klidně, s jistotou a humorem. Dokonce nabídl své místo ženě, která se tísnila na konci soudní síně. K žádné vraždě se však nikdy nedoznal, naopak v soudní síni hýřil humorem.
Znalec ho shledal duševně zcela zdravým, přičemž Landru se ohradil, že to je důkaz o jeho nevině, neboť skutky, které mu jsou přičítány, prý mohl spáchat jen naprostý šílenec. Na zproštění obžaloby to však nestačilo. Přitom právě obžaloba uváděla jako motiv vraždy žen majetkový prospěch, který Landru získat nemohl, neboť většina zavražděných byla nemajetných, navíc nebyly ani pojištěny. Neexistovaly přesvědčivé důkazy, že se něčeho skutečně dopustil, přesto byl odsouzen za zabití 11 žen. Byl popraven v únoru 1922 za dělostřeleckými kasárnami ve Versailles. Novináři dlouho zpochybňovali jakoukoliv jeho vinu a obviňovali policii, že poslala na smrt nevinného člověka. V roce 1968 se po smrti jednoho z jeho obhájců našel náčrt, který zhotovil sám Landru a na kterém byl dům s pecí. Na zadní straně bylo dopsáno samotným Landruem: „Svědci jsou hloupí, nic se nestalo mimo dům, ale mezi jeho stěnami.“
Jeho věci byly – jak bylo ve Francii tou dobou zvykem – draženy. Z výnosu byly hrazeny náklady za obhajobu či jiné soudní výlohy. Zajímavostí je, že jistý Američan koupil kamna, ve kterých Landru pálil své oběti. Nabídl za ně třikrát víc, než činila vyvolávací cena.
Zdroj: kriminalistika.eu, wikipedia.org, serialkillers.com
KAM DÁL: Od vraždy policistů v Protivíně uplyne 22 let: Hrůzný čin vzal život dvěma otcům malých dětí.
