Novinář měl velký úspěch s kriminálními případy. Nikoho nenapadlo, že popisuje vlastní ohavné činy

Zločinec za mřížemi v sobě objevil literární talent
Zobrazit fotogalerii (5)
  |   zajímavost

Byl docela pohledný a svým jemným chováním okouzloval ženy. Psal dojímavá literární díla a fandila mu řada významných osobností. Jako novinář přinášel zajímavé informace z jedinečné perspektivy. To když psal o vraždách prostitutek, které sám spáchal. 

V roce 1991 se současně v Rakousku a ve Spojených státech začala objevovat zavražděná těla prostitutek. Všechny dívky byly uškrceny vlastní podprsenkou charakteristickým uzlem. Policie na obou světadílech byla bezradná a nikoho nenapadlo, že spolu případy souvisejí. Vídeňské vykřičené čtvrti byly paralyzovány strachem – sériového vraha v této zemi dosud neznali.

Na dráze zločinu

Jmenoval se Jack Unterweger. Narodil se roku 1950 jako syn amerického vojáka a rakouské servírky. Prožil deprimující dětství, s otcem se nestýkal a poté, co jeho matka byla podruhé odsouzena za podvody, staral se o jeho výchovu dědeček. Ten byl znám jako hrubián a zloděj dobytka. Není divu, že s takovým rodinným zázemím se Jack brzy vydal na dráhu zločinu a mnohokrát seděl za různé násilné činy. V roce 1976 usmrtil 18letou dívku a byl odsouzen na doživotí. Vězeňský psycholog popsal jeho osobnost jako „nesmírně agresivní se sexuálně sadistickou perverzí“. A jeho posudek končil hrozivou předpovědí: „Recidivitu lze očekávat s jistotou.“

Pusťte hodného chlapce na svobodu

Ve vězení začal Jack literárně tvořit. Jak se dočteme v jedné z anatomií  tohoto psychopata, podařilo se mu přesvědčit okolí, že se polepšil. V dopisech slavným lidem naznačoval, že díky literatuře zvítězil nad zmatkem, který ovládal jeho dřívější život. Významné osobnosti začaly vést kampaň za jeho propuštění. Elfriede Jelinek, laureátka Nobelovy ceny, zhodnotila jeho talent: „Transparentní styl Unterwegera i literární hodnota jeho popisu dětství na mě učinily ohromný dojem.“

Pomohla mu i jeho štíhlá, nevysoká postava a chlapecké vzezření. Novinář A. Kolleritch později vzpomínal: „Během autorského setkání ve Steinu byl tak křehký a jemný, že jsme se tehdy rozhodli, že budeme bojovat za jeho propuštění.“

Z propuštěného vězně okamžitě sériovým vrahem

propuštění došlo roku 1990. Jack se začal objevovat na veřejnosti, vystupoval v televizi. Stal se novinářem a jeho popisy vražd, k nimž docházelo ve Vídni, měly slušný ohlas. Později se zjistilo, že již v prvním roce po propuštění zabil šest prostitutek v Rakousku a jednu ženu v Praze. A když ho v roce 1991 časopis vyslal, aby psal o prostituci v USA, začaly kněžky lásky umírat i v Los Angeles.

Dvanáctá oběť unikla

Před časem jsem si mailoval s ženou, která svůj osudný střet s Jackem   zázrakem přežila a poslala  mí své osobní svědectví "dvanácté oběti". Leslie v roce 1991 pracovala jako prostitutka ve West Hollywoodu. Své první setkání s vrahem popsala následovně: „Spatřila jsem muže, jak kráčí po ulici mým směrem. Hned jsem si všimla, jak pěkně byl oblečený. Působil docela přitažlivě.“ Leslie k němu přistoupila s nabídkou svých služeb: „Zdálo se, jako by se vyhýbal očnímu kontaktu, což působilo zvláštně. Něco mi říkalo, takový malý hlas v mé hlavě, abych se na tohoto zákazníka vykašlala, bohužel jsem tento varovný instinkt ignorovala.“ 

Odjeli spolu na odlehlé místo v hollywoodských kopcích. Když ho obsluhovala, v jednom okamžiku se okouzlující muž zcela nečekaně proměnil v monstrum. Obejmul ji předloktím kolem krku, vtlačil jí hlavu do svého klína a začal škrtit. Ženě se začal život promítat v rychlých záblescích jako film. Myslela na své rodiče – jaké to pro ně bude šokující překvapení, až bude nalezena jako uškrcená prostitutka. Pak vše začalo černat a Leslie se začala modlit ke všem svatým, aby nemusela takto zemřít. Náhle násilník, jakoby zasažen elektrickým proudem, uvolnil své sevření, rovně se posadil a krátce zalapal po dechu. Leslie ho zaslechla, jak si jakoby pro sebe šeptá: „Co to dělám?“

Nakonec se vrah nechal přemluvit a odvezl ji zpět do města. Vysadil ji, a když autem couval, jeho oči se na pár vteřin střetly s očima oběti: „Viděla jsem v nich čiré zlo. Měl ten nejchladnější pohled, jaký jsem kdy v něčích očích viděla. Myslela jsem si, že to již udělal…“

A jedna smrt na závěr

Jack Unterweger byl nakonec obviněn z vražd 11 žen a odsouzen na doživotí. Po rozsudku první instance se do 24 hodin oběsil na provaze z tkaniček a pásku od kalhot. Taková smrt byla tečkou, která definitivně vyvrátila pochybnosti o jeho vině. Zvláštní sofistikovaný uzel, který použil, se shodoval s tím, jímž byly uškrceny prostitutky.

Příběh Jacka Unterwegera nás může poučit, že dobrý dojem, který v nás vyvolá druhý člověk, může být často klamný. O to více bychom ale měli důvěřovat své intuici.

 

KAM DÁL: Vrah zapomněl, že zabíjel. Trojnásobnou vraždu v Klučově objasnili až po 13 letech.

 

Klíčová slova: