Vzhledem k tomu, že fosilie samozřejmě nejsou schopné mluvit a neandertálci zmizeli dávno před vynálezem jakéhokoli záznamového zařízení, nemají archeologové příliš možností, jak zjistit, zda naši vyhynulí bratranci disponovali sofistikovanými jazykovými schopnostmi.
„Neandertálci téměř jistě mluvili jazyky, které byly docela podobné těm našim, ale zdánlivě méně strukturálně složité a méně funkčně flexibilní,“ píše autor odborné studie Antonio Benítez-Burraco, lingvista z univerzity v Seville. Tento závěr je výsledkem multidisciplinární analýzy řečových schopností starověkých lidí, která kombinuje anatomické, sociálně-kulturní, kognitivní, environmentální a genetické důkazy.
Hardware pro složitější komunikaci
Ale přelaďme zase na vážnější notu ke zmíněné studii. Benítez-Burraco například vysvětluje, že neandertálský vokální trakt je velmi podobný našemu vlastnímu, což naznačuje, že byli schopni produkovat většinu stejných zvuků jako my. Stejně tak jejich sluch byl podobný sluchu moderních lidí, což naznačuje, že měli nezbytný „hardware“ pro složitější hlasovou komunikaci.
Tvar lebeční dutiny neandertálců však naznačuje, že jejich mozky byly méně kulovité než naše, což znamená, že thalamus – oblast nejvíc zapojená do zpracování jazyka – mohl být méně nápadný. To zase vedlo ke spekulacím, že neandertálci nebyli zdaleka tak schopni cross-modálního myšlení, jako my, a proto postrádali naši schopnost vytvářet složité jazykové struktury.
V jednoduchosti je síla
Relativní jednoduchost neandertálských nástrojů navíc naznačuje, že nesdíleli naši schopnost hierarchického myšlení, a proto nemuseli být schopni vytvářet komplikované fráze nebo věty. Nedostatek kulturní adaptace pozorovaný v neandertálském životě v průběhu času může odrážet neschopnost inovovat, protože na to zkrátka neměli dostatečně výkonnou paměť.
Podle Beníteze-Burraca by se tedy dalo přinejmenším spekulovat, že neandertálské jazyky mohly mít méně složitou syntax nebo například snížený počet funkčních kategorií (jako jsou determinanty nebo konjunkce). „Zdá se, že tyto jazyky také mohly být méně schopné zprostředkovat sofistikované propoziční významy,“ pokračuje autor studie.
Výšku tónu ani vokály neřešili
Pokud jde o zvuk neandertálského jazyka, Benítez-Burraco předpokládá, že naši předci příliš neřešili výšku tónu ani vokály, respektive ani moc nemohli. Odborník se odkazuje na známý fakt, že nízké teploty znevýhodňují použití výšky tónu při předávání jazykových informací, zatímco suchost narušuje vokální zvuky.
„Netřeba dodávat, že se jedná o velmi hrubé, vysoce spekulativní zobrazení domnělého neandertálského jazyka,“ doplňuje Benítez-Burraco. Podle samotného autora studie je nepravděpodobné, že se někdy s jistotou dozvíme, jak naši dávní příbuzní mluvili. Tedy pokud nevynalezneme stroj času.
Zdroje: redakce, iflscience.com, osf.io
KAM DÁL: Dezinformátoři z Václaváku mají novou munici. Ale naši spojenci opravdu nejsou okupanti.
