Od roku 1958 je židovský hřbitov v Mahlerových sadech kulturní památkou České republiky. Paradoxně o dva roky později se však jeho podoba zásadně proměnila. Velká část obvodové zdi byla zbořena, náhrobky byly povaleny a zavaleny zeminou a tři čtvrtiny původního pohřebiště se změnily na park pro veřejnost.
Hlavní devastací však místo s hlubokou historií prošlo v letech 1985 až 1992, kdy byl postaven Žižkovský vysílač. Rekonstrukce o několik let později sice učesala kousek tohoto historického místa do přijatelné podoby, ale velká část byla nenávratně zničena. Jaký je příběh žižkovského židovského hřbitova a proč je tak unikátní?
Morové rány
Když pražské ghetto v roce 1680 zasáhla tvrdá epidemie moru, zemřelo přibližně 3 tisíce obyvatel. Zcela pochopitelně tak všechny dostupné kapacity existujících pohřebišť nemohly vystačit, a tak ve stejný rok vznikl samostatný hřbitov na Žižkově. Kruté časy trvaly dlouhých deset měsíců a v několik etapách se do Prahy v následujících letech morové rány vrátily.
Na Žižkově se tak pohřbívalo ještě v letech 1713-1714. Následně do počtu mrtvých Židů promluvila válka v roce v letech 1742-1743. K tomu všemu byla o několik let později židovská obec vysídlena z pražského ghetta, což se také promítlo do četnosti úmrtí v těchto nesnadných dobách.
Císař Josef II. v roce 1787 zakázal z hygienických důvodů pohřbívat mrtvé na hřbitovech vně centra města, a tak se pohřebiště na Žižkově stalo ústředním hřbitovem, které se tak následně výrazně rozšířilo. Z původních 427 m2 se během let postupně pohřebiště rozrostlo až pětinásobně.
V minulosti byl tak hřbitov na Žižkově dvakrát tak velký jako slavnější Starý židovský hřbitov na Starém Městě.
Konec pohřbívání
Dnes by člověka při pohledu na skromný kousek hřbitova ve stínu monumentální Žižkovské věže nenapadlo, že v roce 1884 činila jeho rozloha neuvěřitelných 28 000 m2. Ve stejném roce židovská obec rozhodla přes zákaz pokračovat v pohřbívání na žižkovském hřbitově, ale opravdu poslední mrtví našli odpočinek až v roce 1890.
Tehdy totiž roli ústředního židovského hřbitova převzal Nový židovský hřbitov na Olšanech. Konečný odhad pohřbených osob se tak blíží téměř 40 tisícům. Později už následoval jeden ústupek za druhým.
Po válce
Konec druhé světové války pro žižkovský hřbitov znamenal začátek smutného příběhu. Celý areál byl nechán ladem a začal výrazně chátrat. Obrovské množství starých náhrobků bylo zničeno.
Jak už bylo zmíněno, velká část hřbitova se proměnila v park a zachována zůstala jenom úplně nejstarší část hřbitova. Dodnes je zde k vidění dochovaná původní budova hřbitovní studny z roku 1792.
Veřejnosti byl hřbitov otevřen v roce 2001 po sérii nezbytných stavebních úprav. Charakteristická podoba náhrobků je tak zajímavým cílem pražských toulek. Židovský hřbitov na Žižkově je schován neprávem ve stínu slavnějšího a staršího předchůdce na Starém Městě.
Rozhodně však stojí za návštěvu. Skromný malý kousek půdy se specifikou atmosférou leží hned vedle neuvěřitelné stavby Žižkovského vysílače. Tato dvojice se tak stará o jeden z nejzvláštnějších kontrastů celé Prahy.
