Generace narozená okolo let sametové revoluce si jistě vzpomene na historku, která se vyprávěla na koupalištích, kde dominoval tobogán. Údajně do něj nějaké zlobivé děti dávají žiletky. Nikdo však vlastně ve skutečnosti neznal nikoho, komu by se podobně drastická nehoda s chybějícím kusem těla po výjezdu z tobogánu do bazénu stala.
Jednalo se tak o klasickou městskou legendu, která se šířila stejně rychle jako dnešní události na sociálních sítích. Člověk tomu nemusel věřit, ale podivný pocit při návštěvě koupaliště měl jako dítě každý bez rozdílu místa určení. Existuje však mnoho opravdových příběhů, které mají reálný základ a hovoříme o nich jako o urban legends. Jaké to jsou?
Vražední stopaři
Některé městské legendy jsou doslova nesmrtelné. Ti, co mají čerstvé řidičské průkazy, možná slyšeli od svých starostlivých rodičů, že brát stopaře může být životu nebezpečné. Na vině může být právě jeden konkrétní příběh, který mučil hlavně začínající mladé řidičky.
Dívka zastavila na parkovišti u obchodu jednomu mladému muži s kufříkem. Prosí ji o svezení, protože si údajně zapomněl telefon a nemá u sebe žádné peníze. Muž je oblečen v dobře padnoucím obleku a nevypadá nebezpečně. Když se vydají na cestu, stopař si začne stěžovat, že mu na předním sedadle není dobře. Poprosí tak slečnu, jestli by si nemohl sednou na zadní sedadlo.
Řidička se začne bát, když zastaví a muž vyjde z auta, šlápne na plyn a ujíždí pryč. Po několika minutách stres a strach opadne a začne si vyčítat, jak hystericky se zachovala. Chce se pro muže vrátit, ale předtím se podívá do kufříku, který zůstal v autě. Není v něm nic než jen kožené rukavice a škrtící struna. Urban legend je na světě.
HIV v metru
Tak tohle musel slyšet opravdu každý. Ať už jde o návštěvníky Prahy nebo její obyvatele. Jednu dobu se totiž jako koronavirus šířil příběh o injekčních stříkačkách v metru. Strach byl postaven na faktu, že drogově závislí záměrně nechávají v hromadné dopravě schované použité jehly, z kterých pak nevinný pasažér dostal HIV.
Údajně by měl být ke stříkačce přiložen i krutý vzkaz, kde je napsáno: “Právě si chytnul HIV.” Žádnou reálnou oběť tohoto krutého feťáckého žertu však nikdo nezná. Pravděpodobně se tak jednalo o fámu, která přerostla ve strašidelnou městskou legendu. Kdo ji kdy slyšel, tak i přes všechny pochybnosti se jistě podíval, kam si sedá.
A co dál?
Městské legendy vznikají organicky a reagují často na aktuální trendy a situace, které jsou ve společnosti nepřehlédnutelné. Za socialismu byla velmi populární historka o děsivém gangu znuděných potomků komunistických papalášů, kteří hází chodce z mostu na smrt. Stejně tak existuje strašidelná informace o zabetonovaném dělníkovi v jednom z pilířů mostu.
Podobně stresující bylo vyprávění o studentce z pražských kolejí, která jen o chlup unikla smrti, protože se rozhodla při vyzvednutí peněz na večírek nerozsvěcet v pokoji, aby nevzbudila spolubydlící. Kdyby totiž tak udělala, objevila by ji v krvi a vrah by zabil i ji. Ať už se dodnes bojíte jezdit metrem, či chodit přes Nuselský most, věřte, že městské legendy prostě patří k lidové tradici a vznikat budou i nadále. Je však pravda, že v době, kdy vládnou sociální sítě, se kouzlo vyprávěného příběhu pomalu vytrácí do ztracena.
KAM DÁL: Neviditelný kostel Vyšehradu. Záhadná stavba je dílem vojenských stratégů
