Konec spekulací? Určitě ne! První zmínky o podivném tvoru, který jako by se časovou smyčkou přenesl do současnosti z prehistorického období, jsou stará již plných patnáct století. Právě tehdy bylo záhadné stvoření popsáno ve spojitosti s příběhem o misionáři svatém Kolumbovi. Tehdy se ale nehovořilo o jezeře Loch Ness, nýbrž o místech u řeky Ness. Nicméně můžeme tuto pověst k současnému bádání směle přiřadit.
Pamatuje Nessie dobu dinosaurů?
Novodobý zájem o fenomén Nessie přinesl v sedmdesátých letech devatenáctého století novinový článek, věnující se právě tomuto tématu. Od té chvíle bylo hlášeno nespočet pozorování bájného tvora, jehož existence se jedni obávali, druzí se nemohli dočkat setkání se zvířetem, které podle všeho pocházelo z dob dinosaurů a jakousi záhadnou shodou okolností přečkalo osudný dopad meteoritu, který ostatní jedince jeho i ostatních druhů bezohledně zahubil.
Vědci i lidé, lační senzace a potvrzení existence příšery, hltali další a další “zaručeně pravá” svědectví o pozorování Nessie. Ve většině případů však bylo později dokázáno, že se jednalo buď o omyl, vytoužené přání vidět monstrum, na které čeká celý svět, nebo dokonce o podvrh. Takovým byla i patrně nejznámější fotografie Nessie, kterou - jak tvrdil - pořídil v roce 1934 uznávaný chirurg Robert Wilson. Po důkladném zkoumání byl snímek označen za podvrh, protože zachycoval pouze umně naaranžovanou hračku.
Milion liber - a výsledek žádný
Největší operací v historii, která měla za úkol najít Lochnessku, byla výprava v roce 1987. Vyžádala si náklady kolem milionu liber, ale jediné shromáždění informace hovoří o třech sonarových kontaktech objektů, které byly patrně větší než žralok, ale menší než velryba. V roce 2003 sponzorovala další hledání stanice BBC, ovšem ani tentokrát nebyla existence prapodivného tvora potvrzena.
Vědci rozhodli - Lochnesska neexistuje
V nedávné době se proto vědci znovu vydali k jezeru, aby jej podrobně prozkoumali a podali konečné vysvětlení dávné záhady. K objevu nebo vyloučení existence Lochnesské příšery se rozhodli dojít studiem DNA, které voda jezera obsahuje. Po jejím prozkoumání konstatoval doktor Neil Gemmell z novozélandské univerzity v Otagu, že bylo objeveno překvapivě velké množství DNA úhořů.
Podle jeho názoru tento objev naznačuje možnou přítomnost neobvykle velkých jedinců tohoto druhu. Není si ale jist, zda je možné, aby právě úhoř, jehož běžná délka dosahuje až 1,5 metru, mohl dorůstat například čtyř metrů. Na druhou stranu však dodal, že je třeba uznat, že podmínky v jezeru jsou pro život těchto ryb velmi příhodné. Nevyloučil tedy ani jejich případné zaměnění s bájnou Nessie, jejíž samotnou existenci nepřipouští.
Premiér má jiný názor
O záhadnou bytost se zajímá také premiér spojeného království Boris Johnson. Ten nedávno prohlásil, že navzdory tvrzení vědců stále chce věřit v existenci Lochnesské příšery. Řekl, že již jako dítě si přál, aby bylo monstrum skutečné.
„Část mě si to přeje stále,“ dodal. O Nessie se již dříve zajímala také bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová, která v 80. letech minulého století uvažovala o tom, že bude Lochnesska chráněným druhem.
Zisk i obavy
Záhada Lochnesské příšery ale i přes nedávné konstatování vědců patrně nepřestane vyvolávat otázky a možná i obavy. Nyní se již místní “své Nessie” nebojí. Bájné stvoření nakonec skotské vysočině přináší nemalé zisky díky turistickému ruchu. Vždyť sem ročně zavítá kolem jednoho milionu návštěvníků, kteří přinesou přibližně pětadvacet milionů liber…
V minulosti tomu ale bylo jinak - rodiče si například z obavy o osud svých dětí vymýšleli nejrůznější strašidelné báchorky, aby své potomky odradili od cest k jezeru. Jednou z nich byl i příběh o monstru, které se, když dostane hlad, mění v koně a čeká na toho, kdo si sedne na jeho hřbet. Takového nešťastníka potom odnese do jezera jako svoji oběť.
Konec spekulací? Určitě ne!
Vědci rozhodli, že Nessie neexistuje. Lidé, kteří v příšeru věří, se tímto konstatováním ale určitě odradit nedají a kdo ví? Třeba se již brzy dočkáme dalších snímků záhadného tvora, které budou mnohým sloužit jako důkaz pravdivosti celé legendy.
