Letos s komisí Nobelovy ceny nelze polemizovat ani v nejmenším. Cenu si odnesl Světový potravinový program, což je organizace OSN sídlící v Římě a ročně je svými obrovskými prostředky schopná pomáhat až 90 milionům obyvatel na planetě, kteří mají velké problémy s tím nezemřít hlady. Apel a medializování podobné činnosti je tak příhodný. Ne vždy se však podobné gesto porotě prestižní ceny podaří. V minulosti musela hájit velmi kontroverzní rozhodnutí. O jaké jde?
Henry Kissinger
Stále žijící Henry Kissinger je bezpochyby velmi významnou osobností světových moderních dějin. Přesto se nelze ubránit dojmu, že tento americký diplomat nemá tak úplně neposkvrněnou duši, jak by se mohlo po udílení cen v roce 1973 zdát. Oceněn byl v tomto roce hlavně pro svoji angažovanost na ukončení války ve Vietnamu.
Vzhledem k tomu, že byl také zodpovědný za intenzivní bombardování severního Vietnamu, které mělo donutit protistranu ke kapitulaci, je udělení tohoto ocenění právě jemu a v tomto kontextu více než kontroverzní. Byť se v dalších letech své kariéry podílel na zlepšení vztahů se Sovětským svazem, zajistil klidnější vztahy s Čínskou lidovou republikou a vyjednal právě zmíněné Pařížské dohody v roce 1973, které vedly ke konci vietnamské války. Nejde tak o jednoznačně zápornou postavu, ale přece jenom škraloupů by se zde našlo více než dost.
Jásir Arafat
Když v roce 1994 dostal Nobelovu cenu za mír izraelský premiér Jicchak Rabin, izraelský ministr zahraničí Šimon Peres a vůdce Organizace pro osvobození Palestiny Jásir Arafat, strhla se neuvěřitelná vlna bouře. Ta rozhodně nebyla nepochopitelná, stejně jako motivace komise, která evidentně chtěla hrát úlohu moderátora mírových jednání.
Co naplat. Muži se nakonec vůbec neshodli, o míru se hovořit nedalo a ať jsou vaše sympatie na jedné či druhé straně, Jásir Arafat bezesporu ve svém politickém odboji vůči Izraeli několikrát spolupracoval s teroristickými skupinami. Jeden ze členů komise, který s tehdejším rozhodnutím nesouhlasil, ho vyloženě označil za teroristu. To asi není ideální renomé laureáta Nobelovy ceny za mír.
EU a Barack Obama
Po roce 2000 lze upozornit hned na dva ročníky, u kterých bychom mohli hlouběji polemizovat, jestli se nejedná spíše o laciný vtípek či nedomyšlený tah komise. Konkrétně je řeč o roku 2009 a 2012. V prvním případě zvítězil tehdejší prezident USA Barack Obama, a to poněkud předčasně.
Zcela jistě zahrál ve společnosti velmi zdravě fakt, že se jednalo o prvního černošského prezidenta, který svojí rétorikou podporoval lidská práva a jeho politika bylo postavena na liberálním přístupu k životu. Ovšem přece jenom se on sám o velké kroky směřující k míru nepostaral. Snaha stáhnout vojáky z Afghánistánu asi není takové gesto, jakým se pyšní třeba Gandhi, jenž Nobelovu cenu za mír nikdy nedostal. Podobně kontroverzní bylo rozhodnutí v roce 2012 udělit cenu Evropské unii.
Bohulibý projekt jednotné Evropy bezesporu plní velmi důležitou roli v současné rozhádané společnosti, ale takto prestižní ocenění, kde se hovoří o míru, by si pravděpodobně zasloužila spíše nějaká individualita, která riskuje svůj život vůči mocnějšímu a početnějšímu nepříteli. Hlavní důvod, kterým komise hájila své rozhodnutí, byl přístup EU k migrační krizi. To ovšem často také naráželo na nedostatečné lidské zacházení s uprchlíky. Tábory pro migranty totiž rozhodně nepředstavovaly ráj na zemi.
KAM DÁL: Pražská alkoholická záchytka, která inspirovala svět. První se však pravděpodobně zrodila v Rusku
