Sklípkanci, zejména samci, jsou poměrně dost agresivní, navíc se docela rádi potulují ve městech. Právě proto mají pověst opravdu nebezpečných tvorů, protože jed těchto pavouků dříve býval člověku smrtící a pokud sklípkanec člověk kousne, měl by okamžitě vyhledat pomoc. V Austrálii to řeší tak, že se snaží získávat pavoučí protijed, který se vyrábí z krve králíků s malým množstvím jedu. Od té doby, co je k dispozici, počet úmrtí klesl na nulu. Kousnutí však jsou desítky ročně a není to často nic příjemného.
Po kousnutí, které je samo o sobě velmi bolestivé, se objeví do několika minut příznaky těžké otravy. Necitlivost v jazyce, brnění, teplota, to jsou první příznaky. Ale je to bohužel jen začátek, následuje dezorientace, zrychlené dýchání a nakonec v těch nejhorších případech i zástava srdce. Hlavně musíte doufat, že vás kousla samice nebo mladý jedinec, protože jejich jed je výrazně slabší. Zato ten samčí, to je opravdu smrtící koktejl, obsahující atracotoxin, který je nejúčinnější na primáty i lidi a přímo působí na nerovový systém.
Pavoučí jed na erekci
Sklípkanec jedovatý se přetahuje o titul nejjedovatějšího pavouka s palovčíkem brazilským z jihoamerických džunglí. Ten je méně agresivní, ale zase loví svou kořist tak, že jí pronásleduje a nakonec na ni skočí. Navíc je hodně velký, dosahuje délky až 15 centimetrů. I jeho jed je člověku smrtelný, ale jak zjistili, také prospěšný. Sérum z jeho jedu totiž pomáhá na erekci, je to taková přírodní viagra a místní indiáni si jeho účinky nemohou vynachválit. Dobrá zpráva je, že na kousnutí palovčíků i sklípkanců už se nějakou dobu neumírá, přesto je lepší být při setkání s nimi obezřetný a raději vzít rychle nohy na ramena.
Zdroj: iflscience.com
KAM DÁL: Sršeň asijská je na rozdíl od jedovatých pavouků už v Evropě a brzy bude i u nás.
