Jedličkův ústav zahájil svůj provoz 1. dubna 1913, ale motivace vybudovat vzdělávací instituci pro postižené děti měl již Spolek pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků. Nepodařilo se však uvést věci do pohybu, a tak byl v roce 1911 osloven profesor Rudolf Jedlička, který původní představu dotáhl do zdárného konce.
„1. dubna 1913 byla zahájena činnost s prvními deseti chlapci v malém domečku na dvoře pavlačového domu v ulici V Pevnosti 4. Dnes tomuto domu říkáme Stará budova a je stále oficiální adresou Jedličkova ústavu a škol, i když fungujeme ještě v dalších objektech,” sděluje pro čtidoma Radek Musílek, který je absolventem Jedličkova ústavu a dnes zde pracuje jako pedagog, ale také mediální koordinátor.
Významní pedagogové
O tom, že profesor Rudolf Jedlička vzal tento úkol opravdu vážně, svědčí i fakt, že sám z vlastní kapsy financoval chod celé instituce. Zmínit však pouze jeho jméno by bylo nespravedlivé. Jednou z nejvýraznějších osobností, která vedla Jedličkův ústav, byl bezpochyby pedagog František Bakula, který byl původně do ústavu uvolněn formou dovolené.
„Jeho pedagogické metody byly pokrokové, vyučoval skrze praxi a měl přátelský vztah k dětem. Založil sbor Bakuleho zpěváčci, takový The Tap Tap své doby. Koho by jeho osoba zajímala víc, doporučuji knihu To byl český učitel,” popisuje Musílek.
Mezi další významné pedagogy patří také Augustin Bartoš, který ústav vedl až do roku 1945. Zajímavostí z nedávné doby je také fakt, že pro Jedličkův ústav pracovala na střední škole Sociální činnosti před funkcí ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová.
Od komunismu až po koronavirus
Jedličkův ústav přežil i období socialistického režimu. „Byl to vcelku uzavřený svět sám pro sebe, který stál na okraji zájmu. Investovalo se do něj jen v nezbytné míře, takže o moderním vybavení nemohlo být řeči. Mnohé děti zde prakticky vyrostly. Jejich vzpomínky se různí, někdo je mile sentimentální, jiní to nesli hůř,” vysvětluje Musílek s tím, že dnes vše vypadá a funguje úplně jinak.
Jako všechny vzdělávací instituce se i Jedličkův ústav musí vyrovnávat s nesnadnou situací v souvislosti s pandemií koronaviru. „Žáci jsou doma a probíhá on-line výuka, na kterou jsme se během loňského léta dobře připravili organizačně i technicky. Velkou část uzávěry škol jsme na rozdíl od středních škol a učebních oborů měli otevřenou základní školu, ale aktuálně nemá výjimku ani ta,” popisuje a dodává, že v případě zájmu rodičů probíhají terapie a individuální výuka v domácím prostředí a formou společného pobytu venku. V individuálních případech je zapojen i psycholog do vzdálené podpory.
Absence osobního kontaktu chybí v Jedličkově ústavu oběma stranám a ne pro všechny je snadné se přizpůsobit na on-line výuku. „Je to o spolupráci učitelů, asistentů a rodin. Nejnáročnější to mají žáci závěrečných ročníků. Také praktické učební obory, jako je keramická výroba a knihařské práce, se na dálku vyučují obtížně. Ale snažíme se a vcelku to zvládáme,” uzavírá popis současné situace Radek Musílek.
KAM DÁL: Vědec v domácnosti. Akademie Věd a učitelé vyhlásili válku nudné výuce
