„Někdy se zdálo, že Marxe posedli démoni. Marx měl ďábelský pohled na svět a ďábelskou zlomyslnost. Někdy to vypadalo, že ví, že koná skutky zla.“ Tato slova ve své knize napsal vynikající životopisec Robert Payne.
Má duše patří peklu
Umírněnější Paul Kengor, autor knihy Ďábel a Karl Marx, přiznává, že sice nenalezl žádný důkaz, že by zakladatel vědeckého komunismu uctíval Satana nebo byl posedlý démonem, ale podíváme-li se na jeho poezii, vytváří velmi znepokojivý, destruktivní a temný obraz. Marx psal o sebevražedné dohodě, o prodání duše ďáblu. „Tak nebe jsem ztratil, dobře to vím,“ napsal v jedné básni v roce 1837, deset let před svým Manifestem. Další verš působí jako proroctví o zvrácené ideologii, která jen ve 20. století poslala na smrt více než 100 milionů lidí: „Má duše, kdysi věrná Bohu, je vyvolena pro peklo.“
Lákavý obal skrývá ničivé jádro
Spousta lidí si dodnes neuvědomuje rozsah zkázy, kterou Marxovo učení přineslo světu. Anebo v neznalosti rčení, že strom se pozná po ovoci, oddělují Marxe jako člověka od ideologie, která nese jeho jméno a kterou jeho následovníci údajně nepochopili nebo zneužili. Kengor ale připomíná, že to, s čím Marx vystoupil, nebyla primárně žádná sociální spravedlnost nebo soucit s chudými a ponižovanými dělníky. Koneckonců Marx neznal dělnické prostředí osobně, sám žil po většinu života v nadbytku. Nebyl to ani zájem o člověka v dehumanizovaném prostředí světa práce, jak by řekl Erich Fromm.
Chtěl zničit starý svět rodiny
Marxovo učení nebylo na prvním místě ani ekonomickou teorií. Marxovi šlo především o radikální přestavbu světa. Ta ale předpokládá naprosté zničení starého světa s jeho rodinnými tradicemi, kulturou, politikou a tak dále. V dopise Arnoldu Rugeovi z roku 1843 Marx vyzývá k nemilosrdné kritice stávajícího řádu, „nemilosrdné v tom smyslu, že se neodchýlí ani od vlastních objevů, ani od konfliktu s mocí“.
Není náhoda, že oblíbeným Marxovým citátem byl Mefistofelův výrok z Goethova Fausta „Vše, co existuje, si zaslouží zkázu“.
Kterak zbožného mladíka svedl sám kníže pekel
Na předním místě se mělo jednat o naprostou eliminaci náboženství, které Marx nazval opiem lidstva. Paul Kengor se domnívá, že u Marxe mohlo jít o víc než jen o odmítnutí Boha a náboženství. Marx možná uzavřel jakousi smlouvu se samotným Satanem. Když odešel na vysokou školu, naprosto se od Boha odvrátil. Pak už to s ním šlo rychle z kopce. Ačkoliv pocházel z rabínské rodiny, stal se silně antisemitským. Kengor v knize také dokládá, že Marx byl otevřeným rasistou. Zmiňuje též, že jeho dvě dcery se zabily v sebevražedném paktu se svými manželi. Marx musel být naplněn temnotou, ať již byl ve spolku s nějakou duchovní silou, nebo ne.
Kengor má blízko ke křesťanskému pohledu, podle něhož konečnou inspirací ateistického komunismu nebyl Karl Marx, ale spíše Lucifer, který mu vnukal myšlenky.
Když mozek naplní pekelné výpary
Autorem podobně laděné knihy Marx a Satan je reverend Richard Wurmbrand, který si za Ceausesca odseděl za svou víru 14 let v rumunském vězení. Wurmbrand ukazuje mladého, bohabojného křesťana, který se přes noc záhadně stal luciferiánem. Projevil to ve svých divadelních hrách, které znepokojovaly jeho otce. Podobně jako byl Hitler neúspěšným malířem, byl prý Karl Marx neúspěšným dramatikem. Následující ukázka pochází z Marxova díla Hráč:
„Pekelné výpary stoupají a plní mozek,
až se zblázním a mé srdce se úplně změní. Vidíte ten meč?
Kníže temnot mi ho prodal.
Pro mě bije čas a dává znamení. Stále odvážněji hraji tanec smrti.“
Marxovi potomci dnes
Karl Marx má i v dnešním světě dostatek sympatizantů a jeho učení své stoupence. Svědčí o tom i skutečnost, že mu v roce 2018 v jeho rodném Trevíru odhalili sochu, kterou městu k dvoustému výročí Marxova narození darovala Čína – jedna z posledních komunistických zemí. Slavnostního aktu se zúčastnil i tehdejší předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a další významní politici. Juncker odmítl Marxovu vinu: „Za to, že jeho pozdější následovníci použili hodnoty, které formuloval, a slova, která k popisu těchto hodnot nalezl, jako zbraně proti jiným, nelze povolávat k zodpovědnosti Karla Marxe.“ Mnozí konzervativně zaměření lidé mají odlišný názor a jsou přesvědčeni, že takzvaný neomarxismus neboli kulturní marxismus kulturně ničí současný západní svět s ještě horšími následky, než jak svého času klasický marxismus zdevastoval východní Evropu hospodářsky.
Kdo si hraje s ohněm…
Přemýšliví lidé si rádi „hrají“ s myšlenkami. Ale zahrávat si se zvrácenými idejemi, ať už působí jakkoliv „cool“, se může krutě vymstít. A těžko to pak svádět na našeptávající čerty. Pol Pot, strůjce obludné genocidy v Kambodži, také začínal v Paříži jako kavárenský marxista.
I básníci rádi zabrousí do „temného umění“ a ztotožňují se se Satanem jako symbolem vzpoury. Ale to, co začíná „pouhým“ psaním nenávistných, temných nebo „revolučních“ básní, může končit jejich tragickou a doslovnou realizací. Nedávný příklad slovenského básníka-atentátníka nám to ukázal více než názorně.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Dr. Satan: Udělal si z masových vražd výnosný byznys
