Když dítě odchází z domova, mohou si rodiče jen přát, aby se jim venku nic nestalo. Aby nespadly z houpačky, aby se nevybouraly na kole, aby dojely v pořádku do školy a zase zpět. Jenže, co když se v okolí potuluje dvojice vrahů, o jejichž řádění zatím nemá nikdo ani potuchy? Najednou se roznese zpráva o ztracené dívce, pak se domů nevrátí další děti a celé široké okolí je na nohou. Stejně, jako se to stalo v letech 1963 a 1964 v anglickém Manchesteru.
Neúspěšné pátrání po dvou dětech
První dívkou, která se tehdy nevrátila domů poté, co odešla na diskotéku, byla šestnáctiletá Pauline. Bylo léto roku 1963 a rodiče spolu s policií rozjeli rozsáhlé pátrání po celém dívčině rodném Gortonu a širokém okolí. Zbytečně, marně. Místo aby byl případ vyřešen a mladá slečna se vrátila domů k rodičům, ztratil se o čtyři měsíce později teprve dvanáctiletý John. Policie byla bezradná, rodiče zoufalí, Manchester byl na nohou. Ani jedno z dětí se nedařilo objevit, alespoň se ale zdálo, že další jsou již v bezpečí. Pár měsíců byl totiž klid.
Další nevinné oběti
Jedenáct měsíců po zmizení Pauline se ale vlna hrůzy, která ještě ani nestačila utichnout, zvedla znovu. Tentokrát všichni pátrali také po dvanáctiletém Keithovi, který se nevrátil domů v městečku Chorlton-on-Medlock. Netrvalo dlouho a zmizela i nejmladší ze všech ztracených, teprve desetiletá Lesley, a po ní ještě sedmnáctiletý Edward. Nikdo netušil, co se s dětmi stalo, nikdo si ničeho zvláštního nevšiml. Nebo že by přece jen ano?
Pár sadistických vrahů
Jak se později ukázalo, šlo bohužel o únosy s tragickým koncem. Všechny děti skončily v krutých rukou Iana Bradyho a Myra Hindleyové, sadistických sériových vrahů, kteří se vyžívali v mučení a následné likvidaci svých obětí. Protože šlo navíc o děti, získaly si jak vyšetřování, tak i následný soudní proces velký zájem veřejnosti, která byla nejen zděšena, ale také zhnusena jednáním těchto dvou tyranů. Jak se ale nakonec přece jen ocitli v hledáčku policistů?
Náhodný svědek tomu učinil přítrž
Na odhalení vrahů a ukončení jejich děsivého tažení měl tehdy hlavní podíl sedmnáctiletý David, švagr Myry Hindleyové. Ten se přichomýtl k vraždě poslední jejich oběti, stejně starého Edwarda, na něhož Brady nejprve zaútočil sekerou, následně se jej pokusil zadusit polštářem a na závěr použil elektrický kabel. David sám nebyl žádný svatoušek a měl za sebou ve svém věku už pestrou kriminální minulost. Myra si tak patrně myslela, že bude mít z vraždy stejné potěšení, jako oni sami, ale tohle bylo na dospívajícího chlapce přece jen moc. Z obavy o vlastní život se sice ke svému zděšení nepřiznal, ale jakmile to bylo možné, utekl domů, aby se zanedlouho obrátil se svojí výpovědí na policii.
Rychlý konec jejich řádění
Pak už to šlo všechno rychle: do domu hrůzy vtrhli vyšetřovatelé a to, co našli, jim vyrazilo dech. V patře bylo stále ještě Edwardovo mrtvé tělo, které vrazi nestihli odklidit tam, co ostatní nebohé děti – tedy do temných míst nedalekého vřesoviště. Tam se také později těla čtyř z pěti obětí našla. Jediný, koho rodina nemohla nikdy pohřbít, byl Keith. Jeho ostatky ani po dlouhém a pečlivém pátrání objeveny nebyly a jeho matka zemřela dřív, než se s ním mohla důstojně rozloučit.
Pořídili důkazy sami proti sobě
Dalšími důkazy, které se později objevily u soudu při přelíčení, v němž byli oba bezcitní vrazi odsouzeni na doživotí, se staly fotografie a videonahrávky mučení unesených dětí, včetně pornografických snímků, které dvojice donutila nafotit malou Lesley ještě před tím, než jí vzala život. Důkazy, které byly promítány u soudu, většině přihlížejícím v sále vehnaly slzy do očí. Vrahové si ale takovou podívanou zjevně užívali.
Případ, který se odehrál v šedesátých letech minulého století, obchází Manchester jako děsivý přízrak dodnes a není divu, vždyť děti jsou skutečně to nejcennější bohatství, které bude každý rodič bránit i za cenu vlastního života.
Zdroj: crimeandinvestigation.co.uk, manchestereveningnews.co.uk, en.wikipedia
KAM DÁL: Nejhorší sériová vražedkyně je na svobodě. Měla systematicky zabíjet své čtyři děti.
