Psal se červenec 1963 a Vladimír (6) s Oldřichem (9) trávili čas u svých dědečků. Po nahlášení zmizení bylo během vyšetřování zjištěno, že se oba chlapci pohybovali blízko řeky Labe, kam chodili obvykle chytat ryby. Nikdo netušil, že se právě stala dvojnásobná brutální vražda.
Mrtvoly v železničním vagónu
Do pátrání se hned na druhý den zapojil odbor z Pardubic i Hradce Králové, ministerstvo vnitra dokonce nasadilo dva vrtulníky. Operativním šetřením bylo zjištěno, že se oba chlapci odpoledne předtím domlouvali, že si vezmou kolo. To byla indicie, díky které pak dokázalo několik dalších svědků popsat, kde je naposledy zahlédli. Jedno kolo přitom bylo dámské a druhé pánské.
A právě první zmíněné se blízko železniční trati nalezlo hned za novým nájezdem. Poblíž byla také nalezena pilka na dřevo, topůrko k sekeře, ramínko na šaty, součástka z jízdního kola a také kladivo. Při vyšetřování byli tři příslušníci pověřeni, aby prohledali opuštěný železniční vagón, který byl odstaven na vedlejší koleji a sloužil jako příležitostná ubytovna po železniční pracovníky. Když se blížili, všimli si, že kolem létá hejno much, navíc je cítit zápach mrtvoly. Když vypáčili vstupní dveře, těla chlapců nalezli – už však byla v hnilobném rozkladu.
Zanechání daktyloskopických stop
Přivolaný lékař konstatoval, že chlapci zemřeli v důsledku ran kladivem a nožem do hlavy. Utrpěli taková zranění, která se neslučovala se životem. Šokující bylo však zjištění, že oběma chlapcům chybí vnitřnosti. Jako pravděpodobný motiv určili sadismus. Byli si také jistí, že vzhledem k brutalitě činu musel být vrah značně zakrvácen, a navíc musel mít velkou sílu.
Výhodou pro vyšetřovatele bylo, že vrah zanechal na místě činu mnoho upotřebitelných stop – zakrvácenou sekeru, nůž se zlomenou čepelí a stopy po vrahově obuvi v kalužích krve. Dokonce se našel otisk malé nohy jedné z obětí.
Tehdy už bylo vyhlášeno celostátní pátrání, které pokračovalo ve velké intenzitě, a to včetně Slovenska. Ve všech okresech byly vytipovány osoby, které měly sklon k sadismu a následně byly vyslýchány. Policie rovněž prověřila pacienty psychiatrických léčeben a podobných zařízení. Dokonce se vydali do místních čistíren a prověřovali, zda sem někdo nedal na vyčištění zakrvácené šaty.
K dopadení pachatele nakonec pomohla náhoda. Traktorista totiž přejel na poli neznámého muže, který utrpěl takové zranění, že byl nucen vyhledat lékařskou pomoc. Tím přejetým byl právě vrah Josef Kulík.
Co se tehdy vlastně stalo?
Kulík byl v době vražd na vojně, ačkoliv už byl o něco starší, než byl běžný věk pro narukování. Když se však vracel z opušťáku, usnul ve vlaku a probudil se až v Pardubicích. Pěšky došel do Rosic nad Labem, kde se rozhodl vloupat do opuštěného vagónu. Později právě sem dorazili dva malí chlapci – Vláďa s Oldou – kteří si zde chtěli hrát. To se jim stalo osudným.
Kulík je nalákal dovnitř, zamkl a zatímco se Vladimír schovával na horní palandě, Oldřicha zavraždil pomocí sekyry a nože. Poté zavraždil i jeho. Z jejich těl vybral vnitřnosti a nad mrtvolami masturboval. Později si Vladimírovu ledvinu a slezinu, stejně jako Oldřichovu ledvinu a srdce zabalil do kapesníku, opekl je a snědl. Pak z místa utekl.
Trest smrti oběšením
Soudní proces s Kulíkem byl neveřejný, i proto kolem něj koluje spoustu legend. Například se říká, že jednomu z chlapců strachy zbělaly vlasy. Další z legend praví, že Kulíka usvědčili pomocí ofotografování očních zornic jednoho z mrtvých chlapců. Nic z toho se nepotvrdilo, ale druhé z pověr věřilo tolik zločinců, že poté mrtvolám vražednými nástroji vystřelovali nebo zraňovali oči, aby znemožnili vypátrání vraha.
Zdroj: kriminalistika.eu, aktualne.cz, wikipedia.org
KAM DÁL: Na Bartošové se pokrytecky parazituje i po její smrti. Kvůli seriálu zase ožívají zapomenuté skandály.
