Přibližný princip potrubní pošty si asi dovedeme představit. Speciální pouzdro je vloženo do vstupního otvoru potrubí, systém se zavře a díky dmychadlu se začne vytvářet přetlak, jakýsi vzduchový tlačný polštář. A přepravovaný předmět pak putuje rychlostí až deseti metrů za sekundu k cíli na druhém konci potrubí. Jak je tento systém ale starý - a je využitelný i dnes?
Starší než telefon
První úsek potrubní pošty byl zprovozněn v roce 1853 v Londýně a o dvanáct let později se jí dočkal i Berlín. Je jisté, že v počátcích se jednalo jen o několik kilometrů potrubí, systém byl však v pozdějších dobách neustále rozšiřován. Například ve zmiňovaném Berlíně se v době největšího využívání potrubní pošty mohly zásilky pohybovat celkem čtyřmi sty kilometry potrubí!
Praha měla co do počtu kilometrů potrubní poštu poměrně skromnější, ale ani jejích šedesát kilometrů není zanedbatelných. První zásilky tudy proběhly v roce 1887, ale pouze jedné trase mezi hlavní poštou v Jindřišské ulici a telegrafní stanicí v Praze 10. O dva roky později byla pražská potrubní pošta zpřístupněna také pro zásilky veřejnosti.
Sláva na sebe nechala čekat téměř třicet let
I když postupně docházelo k rozšiřování sítě potrubní pošty, největšího zájmu a tedy i rozvoje se tento způsob přepravy po Praze dočkal až na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Potrubím doslova létaly tisíce a tisíce zásilek měsíčně.
V době její největší slávy bylo využíváno kolem šedesáti kilometrů potrubí a její stanice byly na každé významnější poště, ale třeba i v objektu rozhlasu na Vinohradech a v dalších významných budovách. Velkou výhodou tohoto systému pak samozřejmě byla možnost posílat kromě písemných materiálů také drobnější předměty, které bylo možné umístit do tubusů.
Záchrana pro rozhlas?
Právě možnost zasílat prostřednictvím potrubní pošty i jiný materiál než jen dopisy a pohlednice, patrně napomohl v boji o rozhlas 5. května roku 1945, kdy byly právě do této budovy podle některých svědectví právě potrubní poštou dopravovány další náboje k jeho obraně. Kromě takto závažného obsahu ale schránky v klidnějších dobách čas od času přenášely i jiné zásilky. U pošty pracovali lidé a lidé se odjakživa potřebují také bavit. A proto se nejednou stalo, že obsluha na druhém konci potrubí ve schránce objevila cosi nečekaného - myš nebo jinou „strašidelnost“.
Možná by fungovala dodnes
Pražská potrubní pošta fungovala překvapivě dlouho, dokonce její provoz přečkal obě světové války, období budování socialismu i listopadovou revoluci. Ve dnech tisícileté povodně byla dokonce nejdéle fungující sítí v Praze.
Přesto se velké vodě nakonec podařilo ji vyřadit z provozu, a to dokonce natrvalo. Od toho roku už její provoz obnoven nebyl, ale v roce 2012 se našel soukromý investor, který celý systém odkoupil se záměrem jej alespoň zčásti rekonstruovat a zachovat tak tuto technickou památku pro budoucnost.
Potrubní pošta není jen minulost
I když data a informace dnes již putují jinými cestami, převážně elektronickými, má tady potrubní pošta stále svoje místo, i když většinou jen v rámci podniků nebo nemocnic. Právě nemocnice tohoto systému poměrně často využívají například k dopravě vzorků krve nebo krevních konzerv na operační sály, stejně jako k zasílání jiných materiálů mezi jednotlivými jejich odděleními nebo laboratořemi. Bez zajímavosti není ani fakt, že to není tak dávno, co potrubní poštu přestali používat například na úřadu vlády. Jaké informace a materiály tudy asi proudily?
