Dostat se k zajímavým informacím mohly Husákovy děti prostřednictvím časopisů. Jejich život byl bez internetu, bez něhož si dnešní mládež neumí své žití vůbec představit. Vezměte jim chytrý telefon nebo vypněte Wi-Fi a bude to pro ně horší trest než nemožnost jít ven za kamarády.
V 70. a 80. letech minulého století děti hltaly zprávy o svých oblíbených zpěvácích, hercích nebo filmech v týdeníku Sedmička pionýrů, soutěžily s měsíčníkem Pionýr nebo si četly Barbánkova dobrodružství v Ohníčku. Nejmladší děti měly svoji Mateřídoušku.
Socialistická výchova
Sametová revoluce v roce 1989 otevřela dveře také možnosti vzniku nových časopisů. Těch jsou nyní plné trafiky. Za totality takové možnosti nebyly, navíc časopisy, určené pro děti a mládež, bývaly tendenčně zaměřené.
Pochopitelně, musely přece vychovávat v duchu budování světlých, socialistických zítřků. Přesto se v nich našlo hodně zajímavého čtení, pro které byly mezi dětmi a mládeží oblíbené. Vycházely dokonce v mnohatisícových nákladech. O tom se některým dnešním výtiskům může jen zdát.
Čtení pro dívky a chlapce na sedm dní
Populární týdeník Sedmička pionýrů vycházel v letech 1968 až 1992. Jeho podtitulem bylo Čtení pro chlapce a děvčata na sedm dní a byl určený pro starší děti na druhém stupni základní školy ve věku 10 až 15 let. Jeho cena byla 1 koruna.
Měl klasický časopisecký formát A4 a obsahoval 16 stran rozhovorů s tehdy populárními a oblíbenými herci, zpěváky a sportovci, zajímavostmi ze světa, kultury i povídky nebo zábavné čtení na volný čas. Kdo se chtěl blýsknout u táboráku hrou na kytaru, mohl si písničku nacvičit podle not a textu, které byly pravidelně součástí Sedmičky pionýrů.
O roku 1976 v něm vycházel francouzský komiks Asterix. O časopis byl mezi puberťáky poměrně zájem, v roce 1987 bylo vytištěno úctyhodné číslo 230 000 výtisků. Tak jako i další časopisy bohužel nepřežil delší dobu po sametové revoluci a jeho vydávání krátce nato skončilo.
Pionýr jako beletrie
Podle školního roku vycházel také měsíčník Pionýr v netradičním čtvercovém formátu. Býval celobarevný se 48 stranami a stával 2 koruny. Vycházet začal už v roce 1953. Pouze v letech 1968-1970 změnil svůj název na Větrník, aby se pak vrátil zpátky k názvu původnímu. Po sametové revoluci se opět jeho název změnil – nejprve na Filip, pak na Filips, ale nakonec v roce 1995 jeho vydávání zaniklo.
Časopis Pionýr býval zaměřený více na kulturu a literaturu, často přinášel zprávy také o nových filmech a knihách, čímž se snažil v dětech podporovat čtení. Původně v padesátých letech minulého století měl Pionýr částečně ideologický obsah a tiskl sovětskou beletrii nebo různé agitační články. V 60. letech z však z něho stal moderní, pestrý a hlavně zábavný časopis pro starší děti. V 80. letech měl Pionýr náklad až 130 000 výtisků.
Ohníček pro nejmenší
Pro děti na prvním stupni základní školy byl určený čtrnáctideník Ohníček, který vycházel v letech 1950 až 2001, přičemž jednotlivé ročníky navazovaly na školní rok. Jeho cena byla 1 koruna. Humorná a zábavná forma byla jeho hlavní předností, přesto ani v něm nechyběly zprávy z dění z pionýrské organizace. Součástí byly i zprávy ze sportu nebo ze života tehdejších umělců či komiksy a nechyběly ani bohaté ilustrace, později pak fotografie. Kdo by třeba neznal tehdy velmi oblíbeného žlutého pejska Barbánka? Ohníček prokázal na rozdíl od Sedmičky pionýrů delší životnost, jeho vydávání bylo ukončeno až v roce 2001.
Mateřídouška vychází dodnes
První číslo měsíčníku pro mladší školáky vyšlo poprvé 19. prosince 1945. Jeho vydávání inicioval básník František Hrubín, který se také stal jeho prvním odpovědným redaktorem. Je to tedy již úctyhodných 74 let, co nepřetržitě Mateřídouška vychází. Zaměřená je na děti ve věku 7 až 12 let, pro které jsou určené povídky, komiksy, křížovky a také výuka angličtiny.
