Aperitiv si objednáváme většinou v restauraci, a to ještě navíc jen při slavnostnějších příležitostech. Rozhodně nás to nenapadne při běžném obědě mezi ranní a odpolední částí pracovní doby. On by se, upřímně řečeno, zaměstnavatel ani příliš neradoval. Pravdou ale je, že by takový doušek alkoholu před jídlem byl pro naše tělo prospěšný, což dobře věděl již jeden ze zakladatelů medicíny, známý Hippokrates, jehož přísahu dodnes skládají další a další generace lékařů.
"Aperitiv" jako lék na nechutenství
Pokud bychom se chtěli ponořit opravdu hluboko do historie, vystopovali bychom zmínky o užitečnosti tohoto alkoholického nápoje před jídlem. To skutečně dobře věděl již zmiňovaný Hippokrates, narozený již v roce 460 před Kristem, který jej dokonce svým pacientům předepisoval proti nechutenství. Tehdy se tento lék nazýval vinum hippocraticum a jak už z jeho názvu plyne, ano, byl vyroben z vína s přídavkem hořkých bylin, včetně pelyňku. Je tedy podobnost s dnešním aperitivem skutečně jen náhodná? Ale vůbec ne. Vždyť jeho účel a účinek má být dodnes docela stejný - tedy podpořit chuť k jídlu a “otevřít” žaludek přicházejícímu gastronomickému zážitku. A co víc: jeho receptura se v základu nápadně podobá dnešnímu vermutu.
Aperitiv ve středověku nezmizel, jen se schoval
Věhlas Hippokratova léku se brzy rozšířil i do dalších zemí tehdejšího světa a převzali jej dokonce i zkušení a vzdělaní Římané. Ti tomuto nápoji říkali vinum absinthiatum, ale účel plnil docela stejný. Jen už nešlo tak docela o léčebný prostředek, ale také o vynikající nápoj, který si dopřávali i lidé, jež s nechutenstvím bojovat nemuseli. Pak ale pomalu přišel středověk a aperitiv, ať již se mu v té době říkalo jakkoliv, zdánlivě zapadl do propadliště dějin. Skutečně ale jen zdánlivě - on se totiž vlastně jen tak trochu schoval. I když nebyl tento nápoj běžně využíván, pro budoucí generace zůstal zachován hlavně díky mnichům a jejich klášterním společenstvům. Právě za zdmi klášterů tito muži experimentovali s hořkými bylinami, aby zjistili, který z nich nejlépe podporuje chuť k jídlu.
Bonbón jako aperitiv?
Stejně tak se ale v té době, tedy ve středověku, věnovali principům fungování lidského těla tehdejší učenci, kteří dokonce považovali trávení za pokračování zpracování potravy, zahájené kuchařem v kuchyni. Jejich aperitivy měly ale i jinou podobu než jen kořeněné víno. Mohlo jít i o jakési hořké bonbóny, v nichž nechyběl třeba kmín, zázvor nebo také anýz či fenykl. Aby byla chuť takového sousta snesitelnější, doplňovali jej medem nebo dokonce vzácným cukrem, pokud si to vyšší vrstvy mohly dovolit. Pravdou ale logicky je, že chudí lidé o ničem takovém ani nesnili a pokud už podobné léky užívali, nešlo o žádný požitek, ale o čistě zdravotní důvody.
Přicházejí Vánoce - zkuste je ochutit zdravým alkoholem
Vraťme se znovu do současnosti. Naše těla jsou stále stejná jako v době, kdy Hippokrates předepisovat svoje vinum hippocraticum svým současníkům. Blíží se Vánoce, čas, kdy si přece jen dáváme více záležet nejen na tom, co je na stole, ale také jak si sváteční pokrmy vychutnáme. Zkusme tedy tento rok poslechnout jednoho z nejznámějších lékařů historie a dopřát si před slavnostní večeří nějaký ten malý aperitiv. Poděkují nám nejen naše chuťové pohárky, ale také žaludek i celé tělo.
Zdroj: en.wikipedia, Britanica, Everydayhealth
KAM DÁL: Karel IV. a jeho Vánoce: Otec vlasti hodoval docela jinak než my dnes. Některá jídla bychom nevzali do pusy.
