Aron Ralston byl vždy sportovně založený člověk a podle svého vlastního vyprávění ale také vlastně samotář. Podnikal výstupy na vrcholy hory, kde byl jen on sám, někdy - jako právě při osudném "výletu" ani nikomu neřekl, kam se vlastně vydává. Právě tento moment se mu málem stal osudným, kdyby v sobě nenašel tolik odvahy, aby si uřízl ruku pod loktem. Umí si někdo představit tu neskutečnou hrůzu a bolest, které musel v té chvíli prožívat? Amputace trvala přes hodinu.
Osudný výstup
Stalo se to v kaňonu Blue John v Utahu. Ze skály se znenadání odlomil balvan, který Aronovi přitiskl ruku ke skále a zaklínil ji tak, že nešla vyprostit. „Brzy jsem si uvědomil, že budu muset odříznout ruku, abych se uvolnil, ale nechtěl jsem na to myslet. Nechtěl jsem to udělat,“ vyprávěl horolezec při příležitosti premiéry filmu 127 hodin, který jeho příběh přináší divákům po celém světě.
„Balvan mi pevně tlačil na zápěstí, takže prsty brzy vlastně odumřely. Moje ruka se rozkládala, takže když nůž pronikl mým palcem, zaslechl jsem syčivý zvuk. Ale ta část ruky, kde jsem ji nakonec uřízl - tam, kde se kosti zlomily - byla blízko k lokti, takže jsem to všechno cítil,“ popisoval Aron Ralston neuvěřitelný příběh touhy po přežití, která překonala i neskutečnou bolest. Nejprve netušil, jak jediným nástrojem, který měl u sebe - tedy poměrně tupým nožem - překoná kost. Potom ale najednou začal cítit, jak se kost ohýbá a k jejímu zlomení mu posloužil kámen. Dokázal by to někdo další?
Zpět do života
„Byly to jak extrémy bolesti, tak absolutní nadšení. Musel jsem se vyhnout tomu, abych z té bolesti omdlel. Nejhorší bylo řezání nervu. Následující okamžiky, když jsem vystoupil z vlastního hrobu, kde jsem byl prakticky pohřben pět a půl dne, byly úžasné. Mohl jsem se odtamtud dostat a vrátit se zpět do mého života. Popsal bych to jako znovuzrození, protože jsem předtím již přijal myšlenku, že zemřu. Byla to neuvěřitelná radost, zázrak a úžas spojené do jednoho okamžiku. Vezmete všechny radosti ze života a vložíte je do jednoho okamžiku - a to byl ten okamžik, kdy jsem se osvobodil,“ popsal Aron Ralston svoje znovuzrození.
Ještě snímek uříznuté ruky...
Musely to být neuvěřitelné chvíle, kdy vůle žít zvítězila nad nepředstavitelným utrpením. „Bolest jsem rozdýchával jako ženy při porodu, tak, jak to ženy předem trénují. Místo abyste se toho báli, jdete do toho. Když jsem odřezával nerv, zavřel jsem oči,“ tvrdil Aron pro The Sun.
A co udělal jen o několik okamžiků později? Vzal fotoaparát a vyfotografoval zbytek svojí ruky, zakníněné pod kamenem. Pak už ale byl nejvyšší čas vydat se na cestu za záchranou. Následovalo dlouhých jedenáct kilometrů utrpení na cestě v horku, bez vody a s krvácejícím zbytkem ruky. Po tak neuvěřitelném kousku mu ale osud nabídl svoji pomoc.
Tajemství se nevyplácí
Problém byl v tom, že Aron předem nikomu neřekl, kam se vydává. Rodina ani přátelé tak nevěděli, kde by ho měli hledat. Po několika dnech, kdy se nikomu neozýval, prohledala rodina jeho počítač a naštěstí správně odhadla, kde se může nacházet.
A skutečně se nakonec podařilo rozjet pátrání, které odvážného, ale také nerozvážného horolezce zachránilo. Dnes již ví, jak nemoudré bylo rozhodnutí vydat se do hor bez toho, aniž by o tom někomu řekl. „Vybral jsem si a byla to volba, se kterou musím žít,“ uvedl.
Úvahy o sebevraždě
Zotavování v nemocnici trvalo několik týdnů, musel podstoupit nejednu operaci, ale nakonec se vrátil domů. Mnoho skutečností si uvědomil, mnohé svoje priority a názory přehodnotil, rozhodl se, že bude žít jinak. A pak potkal dívku, do které se zamiloval.
Láska ale neměla šťastný konec a Aron dokonce začal uvažovat o sebevraždě. Rozhodl se však, že nepodlehne - ostatně k čemu by potom bylo všechno to nesnesitelné utrpení ve skalách? Pomohli mu přátelé, kamarádi i rodina a on překonal i tuto krizi. Později také našel další přítelkyni a z tohoto vztahu se dokonce narodil syn.
Znovu v kaňonu
Do osudového kaňonu se Aron vrátil znovu při natáčení filmu 127 hodin, který o jeho životním příběhu vypráví divákům po celém světě. Nezanevřel ani na horolezectví ani na místo, kde k tragédii došlo. Jak uvádí, neviní z nehody padající kámen, ale vlastní ruku, která se mu připletla do cesty.
V době, kdy k nehodě došlo, byl již daleko za polovinou v plnění svého velkého snu - vystoupit sólově na 58 nejvyšších coloradských hor. Brzy po svém znovuzrození začal opět lézt a netrvalo dlouho, svého cíle také dosáhl.
Kdyby, kdyby, kdyby...
Touha žít a překonat nepřízeň osudu pomohla Aronovi dosáhnout nemožného. Jeho příběh je důkazem, že lidská vůle má neuvěřitelnou sílu. Bez šťastné souhry náhod by ale jeho příběh docela jistě dopadl tragicky.
Kdyby rodina a přátelé neodhadli správně, kam se patrně vydal, kdyby vrtulník pátral jen o několik kilometrů dál, kdyby bylo krvácení z rány ještě silnější… Každá drobnost mohla vést k úplně jinému konci. Aronovi se ale podařilo svoje právo na život obhájit a může tak svůj příběh i poučení, která z něj plynou, předávat dál.
KAM DÁL: Válečný pilot František Fajtl byl hrdina, kterého režim poslal do vězení. Dnes na něj vzpomínáme s vděčností
