Smutný příběh Jaycee se začal psát 10. června roku 1991. Toho dne šla jako každé ráno na autobus, který ji měl odvézt do školy. Její nevlastní otec se za odcházející dívkou díval od domu, když uviděl scénu jako z kriminálky. U malé slečny zastavilo cizí auto, z něj vyskočili dva lidé, kteří Jaycee nejprve paralyzovali a pak naložili na zadní sedačku. Všechno se odehrálo v několika sekundách, a tak otec neměl nejmenší šanci čemukoliv zabránit. Jediné, co mu zbývalo, bylo přivolat policii a podrobně popsat, co se stalo. Bohužel - ani to ale nebylo nic platné.
Příliš krutý osud pro dítě
Policie pátrala po Jaycee poměrně pečlivě, ale dívka byla tou dobou už bezmála tři sta kilometrů daleko a hlavně v zajetí. Na své zahradě ji násilím drželi Phillip Garrido a jeho žena Nancy. Phillip byl již známý, osmapadesátiletý sexuální delikvent a ani Nancy nebylo násilí nijak cizí. Ubohá dívka tak padla do rukou dvou krutých lidí a čekaly ji roky zneužívání, ponižování, bití a znásilňování. Nesměla spát ani žít v domě únosců, jako vězení jí vyhradili starou kůlnu v zahradě a sousedé popisovali, že mnohdy přespávala i v potrhaném stanu.
Místo hraček měla vlastní dceru
Aby toho všeho nebylo málo, když bylo dívence (kterou únosci přejmenovali na Alisu a pod pohrůžkou násilí jí zakázali vyslovovat svoje pravé jméno) jen třináct let, narodila se jí první dcera, kterou s ní zplodil Phillip. O několik let později k ní přibyla ještě další sestra. Jak později Jaycee sama vyprávěla, dcery jí dělaly jedinou společnost a byla tak vděčná, že není docela sama. Věznitelé jí totiž upírali nejen společnost ostatních vrstevníků, ale nesměla chodit ani do školy nebo k lékaři, když bylo potřeba. Byla zkrátka docela izolovaná od okolí.
Pokusy o útěk docela vzdala
Zajímavá i pro policisty, kteří později tento případ vyšetřovali, byla skutečnost, že se mladá žena se svým osudem v jistou chvíli smířila a než by riskovala další násilí, bití nebo jiné tresty, přestala usilovat o útěk. Dokonce měla k dispozici internet, kde vyhledávala třeba informace ohledně dětí, nikdy se prý ale nepokusila nikoho kontaktovat nebo hledat informace o svém případu. Podle svědků se u ní navíc rozvinul tak zvaný Stockholmský syndrom, tedy stav, kdy svého věznitele přijala a nepovažovala jej za zlého člověka. A tak uběhlo celých dlouhých osmnáct let.
Únosci se po odhalení ulevilo
I když Jaycee (nebo snad Alisa?) svoji snahu o návrat domů vzdala, její matka ani na jediný den nepřestala doufat, že se se svojí dcerou znovu shledá. A to se nakonec také podařilo. Později se ukázalo, že odhalení únosu vlastně ulevilo i samotnému Phillipovi, který se na policii bez váhání přiznal. Jak byla vlastně Jaycee po tolika letech vlastně objevena?
Šťastná cesta do kampusu
Všechno se to událo kvůli únoscově bláznivým a fanatickým náboženským teroiím, které se snažil šířit ve svém okolí. Celá jeho “rodina” včetně unesené ženy a jejích dcer byla pod jeho vlivem. Když se jednoho dne Phillip spolu se svými dcerami, které mu porodila Jaycee, vydal do kampusu místní školy hlásat svoje myšlenky, pojali místní strážníci podezření, že je na jeho chování cosi zvláštního. Navíc šlo o známého recidivistu a sexuálního násilníka, a tak jej policisté neradi viděli poblíž malých dívenek. U výslechu, kam jej odvedli, pak únosce bez váhání vše přiznal. Tušil prý již delší dobu, že to tak jednou musí skončit.
Zpátky do života
Jaycee tak dostala šanci na nový, normální život, ale její návrat do běžné společnosti byl pomalý a bolestný. Za osmnáct let si ke svému vězniteli vybudovala blízký vztah, a tak odloučení od něj nebylo lehké. Pomohly jí ale její dcery i matka, kterou v roce 2009 uviděla znovu po dlouhých a dlouhých letech.
Zdroj: goalcast, en.wikipedia
KAM DÁL: Senioři, živoříte? Nezbývá vám z důchodu už ani na jídlo? Jakou pomoc můžete čerpat od státu, kde a jak
