Účet za čtyřicet let komunistické diktatury není příjemné čtení. Zhruba 70 tisíc lidí se ocitlo v pracovních táborech, podle Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu dostalo zhruba 200 tisíc lidí nepodmíněný trest vězení z politických důvodů. Nejméně 4 500 lidí zemřelo v lágrech a věznicích, kde často čelili bití a ponižování. Celkem 248 osob bylo komunisty popraveno, kolem 150 lidí bylo zastřeleno při pokusu dostat se přes státní hranici z Československa, jak uvádí web hlidacipes.org. I další čísla jsou hrůzostrašná.
Modrá knížka byla blízko
Na druhou stranu život šel dál, režim se snažil navodit atmosféru klidu a pohody. Takže je jasné, že mnoho z nás vzpomíná na skvělé chvíle s kamarády apod. Nebo třeba na základní vojenskou službu. „Sloužil jsem v letech 1967–69. U odvodu jsem málem dostal modrou knížku, ale nakonec mne k mé nelibosti poslali na dva roky do uniformy. Měl jsem 67 kg, na svoji výšku 183 cm jaksi hodně málo,“ řekl Čtidoma.cz Petr.
Vzpomíná, že u útvaru, do kterého narukoval, byli mazáky jen Slováci. „Začátky byly hodně náročné, ale jen díky těm přiblblým mazákům. Když měli třístovku, tak nám s plnou polní naordinovali 40 kilometrů.“ Je logické, že to někteří mladíci nemuseli zvládnout, což by se však samozřejmě klidně mohlo stát i dnes.
Dostali jsme samopal a zásobníky s ostrými
První srpnový den roku 1968 Petrovi zbytek základní vojenské služby změnil. „Byl jsem poslán asi jako jediný chemik u útvaru na PŠ chemickou do Liberce. Absolvoval jsem velmi náročný výcvik. Jen pro názornost – ranní rozcvička v minus dvaceti stupních Celsia pouze v košili.“ Kdo někdy musel v zimě třeba pro pár polínek dřeva na dvorek jen v pyžamu, možná tuší, o čem je zhruba řeč.
Legrace většinu československých vojáků přešla v srpnu roku 1968, kdy nás obsadily „spřátelené“ armády Varšavské smlouvy. „Kasárna byla obklíčena. Z okolních kopců na ně mířily raketomety, před branou stály tanky. Nevěděli jsme, co bude, každý měl samopal a čtyři zásobníky s ostrými náboji.“ Naštěstí se vše obešlo bez velkého krveprolití.
Na vojně jsem přibral
I přes tento zážitek Petr vzpomíná na vojnu rád. „Nikdy jsem si nestěžoval, stejně jako ani moji kamarádi. Myslíme si, že z nás vojna udělala chlapy. Mimochodem, pokud jde o jídlo, tak když jsem odcházel do civilu, měl jsem 84 kilo. Takže jsem sedmnáct kilogramů přibral. Takže jestli dnes někdo tvrdí, že měl na vojně hlad, tak na tom podle mě není písmeno pravdy, spíš naopak,“ uzavřel pro Čtidoma.cz bývalý voják.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Nejvlivnější čeští politici: V Bruselu nejlépe tahají za zákulisní nitky.
