Upřímné veřejné hodnocení toho, jak špatně se válka na Ukrajině vyvíjí, může být nemoudrým krokem, protože může vést k vyčerpání morálky a podpory veřejnosti. Něco podobného udělal před časem někdejší americký prezident Barack Obama, když se snažil informovat o válce v Afghánistánu – nedokázal ale vysvětlit, proč se vojáci angažují v zemi na pomezí střední a jižní Asie, která přece Američny „nemusí vůbec zajímat“.
Dosáhl jen toho, že se lidé začali od jeho politiky obracet, protože nepochopili důležitost a nutnost pomoci. To samé v bledě modrém se děje i dnes, kdy špatná prezentace problémů na Ukrajině způsobená krátkozrakostí spojenců znamená cestu ke katastrofě obrovských rozměrů. „Podle odhadů se ztráty ukrajinské armády se blíží ke 100 000 vojáků. Nutno dodat, že ruské ztráty se pravděpodobně blíží 300 000 vyřazených vojáků,“ říká pro Čtidoma.cz generál Jiří Šedivý.
Američané mají krátkou paměť
Nedostatek porozumění v části amerického Kongresu bere dech. Kongres minulý týden navrhl Ukrajině, aby jasně řekla konečnou cenu, kterou bude „jejich“ válka stát, a jednoduchý cíl, jak dosáhnout konce konfliktu. Je ohromující, že po dvou amerických válkách za dvě desetiletí, které stály biliony dolarů, je chápání kongresu tak omezené.
„Ačkoli bezpečnostní analytici trousili názory o rozjíždějící se lokomotivě, ukrajinští velitelé zakrývali neschopnost prolomit ruskou obranu povídkami o „průzkumu bojem“. Každý slušně vzdělaný voják ví, že to už je hodně pozdě a že se průzkum bojem dělá před, maximálně v průběhu plánování operace. Mimochodem, průzkum bojem je velmi „nákladný průzkum“, který zpravidla přináší značné ztráty,“ uvažuje bývalý náčelník Generální štábu armády ČR.
Kyjev logicky nemá odpověď. Místo toho vehementně poukazuje na nedávné úspěchy a budoucí kroky. Ukrajinští vojáci získali zpět asi polovinu území, které Rusko zabralo loni, strategicky poškodili ruskou flotilu v Černomoří. Mají plán na rok 2024, jak řekl Volodymyr Zelenskyj, zatím je ale tajný.
Když dojdou peníze, je to konec
Skutečnost na frontové linii je nyní bohužel velmi ponurá a jakékoli plány tedy jaksi zanikají, pozornost je jinde. Ruské síly oddělují části města Avdiivka na východě Ukrajiny a Moskva si mne ruce přesto, že strategicky málo významné místo stojí tisíce životů. Kremlu ale na vojácích záleží jen málo, jak už se mnohokrát ukázalo.
Podél frontové linie u Záporoží, kde byla avizovaná silná ukrajinská ofenziva, která nakonec proběhla, se nestalo prakticky nic. Ruské síly se vrátily, Ukrajina přešla do obrany. „Ruští velitelé se skutečně dobře připravili. Ačkoli se na budování ruské obrany „dívaly“ oči značného množství průzkumných a špionážních prostředků, byli všichni překvapeni hloubkou a sofistikovaností minových polí a počtem a kvalitou přípravy ruských obranných valů. A proti takto vybudované obraně se protiofenzíva spustila. Téměř o tři měsíce později, než měla,“ vysvětluje pro Čtidoma.cz Šedivý.
Vojáci napadeného státu sice podnikají útoky přes řeku Dněpr, je však otázka, zda to má vůbec smysl a není to ve finále jen plýtvání lidskými i materiálními zdroji – oběti byly obrovské, ukrajinské zásobovací trasy jsou však problematické a vyhlídky mizivé.
Kyjev čelí nočním útokům řízených střel, většinou zadržovaných protivzdušnou obranou, jak říkají ukrajinští představitelé. Pokud se podaří obranu udržet, Ukrajina by mohla zimu přečkat bez zásadnějšího porušení infrastruktury. Ale protivzdušná obrana může být podle administrativy amerického prezidenta Joea Bidena rozprášena jako první, když dojdou americké peníze.
EU zase slibuje, Orbán se směje
Zelenskyj má za sebou opravdu šílený minulý týden. Jeho tým hlásal symbolické vítězství, pokud jde o jednání o přistoupení k EU, a nazval to znamením, že „historii tvoří ti, kteří se neunaví bojem za svobodu“. Skutečné členství v EU je ale asi tak daleko jako útočící armáda od Moskvy. Ukrajina musí zůstat životaschopným národem, pokud chce do EU opravdu někdy vstoupit, což není nijak zaručeno.
Zelenskyj se musí postavit čelem ke dvěma finančním katastrofám. Rozhodnutí Maďarska vetovat 55 miliard dolarů na pomoc ukrajinského válečného úsilí z EU se setkalo s ujištěním ze strany Bruselu, že začátkem ledna pravděpodobně dojde k jednomyslnému (a kladnému) hlasování.
Ale Viktor Orbán – pravicový populista s nevysvětlitelnou zálibou v obžalovaném válečném zločinci Vladimiru Putinovi – otevřel dveře evropské nejednotě. Soudržnost Západu byla až do tohoto bodu mimořádná. Jenže volby v dalších zemích Evropy zřejmě už brzy dají odpovědi na to, jak válka na Ukrajině skončí.
Rusové už brzy na hranicích NATO?
Jisté je jedno – pokud Západ selže, Ukrajina se pravděpodobně dostane pod ruskou správu. Což znamená ruské vojáky bažící po pomstě na hranicích NATO. A to už je problém také USA. Proč? Protože (když pomineme smlouvu NATO o vzájemné obraně) na čistě praktické úrovni je bezpečná, demokratická a svobodná Evropa klíčovým obchodním partnerem USA, tedy i základem globálního bohatství země.
Přesto Zelenskyj čelí situaci, že spojenci v čele s USA jsou rozděleni a tváří se jako ignoranti. Argument, že nemá smysl financovat poraženého, který se v kuloárech americké politiky objevuje, je tak krajně nebezpečný. Ti, kteří říkají „ne“ Ukrajině, jsou dnes možná na koni. Ale oddaluje to další, mnohem temnější otázku – kdy konečně řeknete „ne“ Moskvě?
Jak velkou část Ukrajiny, nebo možná později jejích evropských sousedů, si Putin může podrobit nebo srovnat se zemí? Mimochodem, nezdá se vám tato otázka povědomá? „Neměli bychom strašit Ruskem, ale také musíme být, tedy i Ukrajinské vedení, připravené řešit nejenom varianty absolutního úspěchu, ale i to, že nebude v silách Ukrajiny Rusko ze svého území vytlačit,“ dodává generál Šedivý.
Zdroje: redakce, cnn.com, ukraine.ua, bbc.com
KAM DÁL: České zdravotnictví čeká velká krize, doplatí na to pacienti. Nejde jen o platy lékařů, říká ředitel nemocnice.
