První zmínky o povinné školní docházce jsou dohledatelné ze Svaté říše římské na konci 16. století. Jednalo se však jen o kalvinistické vévodství. Regionálním způsobem se vzdělávání rozšiřovalo velmi pozvolna.
Učitel národa
Prvním velkým reformátorem byl Jan Ámos Komenský, který tvrdil, že žádnému dítěti by nemělo být upíráno vzdělání. Školský systém řešil komplexně. Jako jeden z prvních prosazoval myšlenku o nutnosti výuky cizích jazyků. Jeho knihy Dveře jazyků otevřené (Janua linguarum reserata) a Svět v obrazech (Orbis sensualium pictus) získaly už za jeho života velký ohlas po celé Evropě. Načrtl i školní systém, který se ve struktuře podobá tomu aktuálnímu.
Marie Terezie
Až v 18. století přišlo Pruské království s povinným vyučováním, které převzalo hned několik států Evropy včetně Rakouska-Uherska, kde v roce 1774 Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku. Všechny děti od 6 do 12 let měly nastoupit k výuce hromadné. Do té doby byla praxe spíše individuální. Návštěvnost školy však nebyla nikdy úplně spolehlivá, protože děti musely pomáhat v hospodářství. Alespoň částečně tento problém řešily letní prázdniny.
První republika a válka
S novou republikou se upravil i výukový systém. Povinná školní docházka zůstala, ale rozšířila se na základní devítiletý cyklus, který byl rozdělen na dva stupně. Systém byl znovu nabourán s nástupem nacismu, který spíše ideologicky pokřivil obsah výuky, který byl loajální k Třetí říši. Školství bylo od roku 1942 rozděleno na české a německé. Za předpokladu, že byla rodina “čistého” rodokmenu, byla možnost své dítě zkusit přihlásit i na německou školu.
Bolševická propaganda
Aby naše historie dostala ten správný socialistický podtext, musel se radikálně a lživě změnit její obsah. Dějiny lze velmi snadno přibarvit nebo dokonale přepsat a své o tom ví většina lidí, kteří zažili školní systém v komunistickém Československu. Jan Hus a Jan Žižka by jenom s nechápavým výrazem zírali, jak se pod rukama marxistické ideologie mění jejich význam. Hus jako první komunista je silná káva, ale dalším silným prvkem, který nevratně ovlivnil hned několik poctivých školáků, bylo cílené zamčení faktů. Takový tatíček Masaryk nemohl být zbožťován, jak tomu bylo za první republiky, a stejně tak podíl USA na konci druhé světové války se z osnov vytratil. Pravda tedy ustoupila a v některých rodinách se jen šeptem doplňovala do jinak silně pokřiveného vzdělání.
Svoboda slova
Oproti minulému režimu zde dnes máme svobodu informací. Student si může svoje vzdělání doplňovat z mnoha zdrojů a učitelé mají osnovy znovu upravené bez ideologického hlediska. Evropa má zatím otevřené hranice a možnost objevovat nové jazyky a kulturní zvyklosti nebyla nikdy tak snadná jako dnes. Jan Ámos Komenský by měl radost, ale možná také strach, jestli si podobného luxusu dnes umíme vůbec vážit.
