Míčové hry byly v různých variantách provozovány na Britských ostrovech už od temného středověku. Nejstarší dochované zmínky pocházejí z dvanáctého století. Bohužel si jich zde lidé nemohli užít vždy. Od čtrnáctého do sedmnáctého století bylo přímo zakazováno, jelikož odvádělo muže od jiných sportovních aktivit. To víte, gentleman musel hlavně umět zabíjet lukem, než aby svému protivníkovi uzmul jednu kulatou nebo šišatou kořist.
Pravidla záležela na domluvě
Zvláště v devatenáctém století se však hra stává velmi populární. Nejprve se šíří mezi žáky soukromých škol a později v dalších společenských oblastech a zemích, které spadají pod britské impérium. Nejspíš vás překvapí zjištění, že míčové hry neměly dlouho stanovena přesná pravidla a častokrát se na podmínkách domluvily týmy těsně před samotným zápasem.
Často však nebylo povoleno brát během hry míč do rukou, proto pro ni platil jednotný název football, tedy vlastně „kopaná“. Ve sportovním světě je tradován příběh, podle něhož během hry regulím navzdory zvedl míč poprvé prý William Web Ellis v hrabství Warvickshire, konkrétně ve městě Rugby roku 1823. Tuto historku, která podle dnešních výzkumů však není pravdivá, rozšířil antikvář a bývalý hráč Matthew Bloxam asi čtyři roky po Ellisově smrti. Zvyk nesení míče v rukou pravděpodobně tak dramatický počátek neměl a vznikl postupně.
Název města se každopádně stal synonymem pro specifický druh sportu, hraného podle místních pravidel a jméno Weba Ellise nese pohár pro vítěze celosvětového ragbyového utkání.
Různé soupisy pravidel způsobovaly mnohaletou kontroverzi a roztržku mezi jednotlivými týmy. Roku 1871 byl založen Svaz Rugby fotbalu (Rugby Football Union) pro Anglii. Další kraje Velké Británie ji brzy následovaly se svými vlastními organizacemi.
První ragbyové utkání v českých zemích je spojeno se jménem Josefa Rösslera –Ořovského. Možná si ještě vzpomenete, že o tomto pánovi jsme psali již v souvislosti s tuzemským vodáctvím. Do Českého Yacht Clubu přinesl v roce 1896 první šišku, s níž se ovšem dlouho nehrálo. Na plnohodnotné utkání si Češi museli počkat až do roku 1912, kdy u nás exhibovali v obou mužstvech opět angličtí studenti, toho času na turné. Jejich výkony mohli posoudit také diváci ve dvou dalších důležitých městech Rakousko-Uherského mocnářství, tedy Vídeň a Budapešť. Důvod, proč mohla událost ujít pozornosti mnohých Pražanů, spočíval v tom, že zápas se odehrával na hřišti německého klubu, jenž mnoho českých sportovců a studentů nenavštěvovalo.
Ondřej Sekora se nedá
Ragby se do naší země dostalo až o dlouhá léta později, a to překvapivě díky Ondřeji Sekorovi. Známý autor Ferdy Mravence se pro tuto disciplínu nadchl ve Francii, a proto v roce 1926 přeložil její pravidla do češtiny a publikoval je v brněnském časopise Sport. Do sportovní terminologie se díky němu dostaly výrazy jako zadák, rváček, mlynář a vazák. Sám se stal trenérem prvních dvou mužstev – SK Moravské Slávie Brno a AFK Žižka Brno. Daleko více zde o něm samém platilo jeho „ferdovské“ práce všeho druhu.
Brněnské týmy se střetly 9. května 1926, takže právě toto datum považujeme za oficiální narozeniny českého ragby. Odborníky nicméně mate fotografie z jara stejného roku, kdy je mužstvo vojáků z jezdeckých kasáren v Pardubicích doprovázeno francouzskými důstojníky, kteří u nás sport pravděpodobně také vyučovali.
Ještě 2. června 1926 se Moravská Slávie utkala se svými vídeňskými protějšky z Wiener Amateure Club a dosáhla remízy. Následujícího roku se spolu s Bratislavským týmem prezentovala v Praze, kde byl záhy založen I. Rugby Club Praha a Vysokoškolský všestudentský klub. Bratislava téhož roku hostila první mezistátní zápas Československo – Rumunsko, v němž zvítězili hosté. Nicméně i na naší straně bylo stále hodně přespolních atletů.
Roku 1928 sdružil Československý svaz rugby – footballu 8 klubů s celkově 160 hráči. 9. listopadu 1931 nastoupil v mezistátním zápase poprvé čistě československý tým proti Německu, bohužel opět neúspěšně. Díky řadě historických komplikací se žádná utkání celá léta neuskutečnila až do podzimních her roku 1944, jimž předchál vznik mnoha nových klubů (HC Blesk, "Radostně vpřed" (Pragovka), atd.). O znovuoživení zájmu se postaral Harry Rust, který objevil míče během likvidace sporotvního náčiní před nacisty. Konce války se nedožili některé významné osobnosti naší ragbyové scény – redaktor Karel Holý, Dr. Budín, pánové Vohrna, Lukeš nebo Eliáš.
Na vlastní náklady vyrazil poválečný tým do Holandska a výsledkem 14:8 porazil tamější sestavu 10. listopadu 1946. Od této doby počty klubů neustále stoupaly a ragby bylo propagováno i mezi vojáky a mládeží.
