Pražské barikády. Den, kdy se bojovalo kameny proti tankům

Praha byla bojištěm
Zobrazit fotogalerii (3)
 

“Na hození kamene se může odpovídat dávkou samopalu,” tak zněla věta, novinářů rozhlasu, kteří do poslední chvíle pomocí rádiových vln vzývali lid ke klidu a trpělivosti. Boj o rozhlas se stal symbolem.

S první zprávou se ozývá hlasatel Vladimír Fišer. Je krátce po půl druhé a éterem zní: “Vážení posluchači, zůstaňte u svých přijímačů, za malý okamžik budeme vysílat mimořádně důležitou zprávu.”  Rozhlas byl v těchto krušných a šokujících chvílích důležitým informačním kanálem. Nejenže zmatený, vyděšený a rozzuřený lid informoval o situaci v Československu, ale také vyzýval ke klidu. Ten se však v ulicích Prahy hledal jen těžko, natož na Vinohradské třídě.

Z rozhlasu k posluchačům mluvili Vladimír Fišer, Eva Kopecká, Věra Šťovíčková, Jiří Dienstbier, Ondřej Neff a další.

Necenzurované informace

Cílem sovětských vojsk bylo umlčet hlasy Českého rozhlasu, které podávaly pravdivé a necenzurované informace o průběhu invaze vojsk Varšavské smlouvy. Důležitost informací v těchto nejistých chvilkách našich dějin byla zcela zásadní, a tak i přes tvrdý odpor ulice bylo vysílání z budovy rozhlasu na Vinohradské třídě ukončeno kolem deváté hodiny. Poslední hodiny vysílání jsou plné emocí. Hlasatelé uklidňují lid a v pozadí jsou slyšet výstřely z pouličních bojů. Éterem zní často také československá hymna.

Krveprolití

Hlasatelé, kteří jsou přehlušeni rachotem výstřelů z Vinohradské třídy, vyzývají občany, aby neprovokovali ke zbytečnému krveprolití, ale to šlo uposlechnout jen těžko. Mrtvých v ulici Vinohradská bylo během bojů o rozhlas celkem 17. 3 zastřelení, 12 lidí zemřelo vinou výbuchu muničního vozu a dva lidé skokem z okna hořícího domu. Dav lidí se celé pěchotě a šesti tankům stavěl na odpor hlavně improvizovanými barikádami. Občané se do bojů se sovětskými vojáky pouštěli slovem a kamenem. Symbol posledního ostrova svobody bylo ochotno vlastním tělem bránit okolo 500 lidí. Jako zlomová situace je popisována chvíle, kdy tank proráží barikádu a začíná hořet. Odvážný muž s vlajkou vyskočí na sovětský tank, který se ho snaží setřást manévry, ale nakonec si vojáci pomohou střelbou. Mrtvý padá k zemi a neozbrojení lidé utíkají před střelbou do bezpečí. Někteří neměli takové štěstí, aby si život zachránili.

Sovětští vojáci se mylně domnívali, že budova Národního muzea je budovou Českého rozhlasu. To byl také důvod, proč do něj zuřivě začali střílet. 

Ilegální vysílání

Lidé cítili důležitost rozhlasu i z historického hlediska. Zásadní boje v květnu roku 1945 během Pražského povstání se také odehrávaly u rozhlasu na Vinohradské třídě. Odhodlání však nemohlo konkurovat síle tanků a střelných zbraní. Rozuteklý dav ustoupil kulkám. Rozhlasu netrvalo dlouho a jeho vysílání skončilo. Šikovností zaměstnanců se však povedlo přesunout spojení se světem do jiných prostor na Žižkově v Jeseniově ulici. Kolem jedenácté hodiny se po dvouhodinovém přerušení ozývá skryté studio 7, které se podařilo jako jediné v budově rozhlasu na Vinohradech uhájit.

Palach nebyl jediný. Kdo další se stal hořící pochodní protestu? Více čtěte zde.
Klíčová slova: