Některá práva a povinnosti si nájemce a pronajímatel ve smlouvě mohou upravit odlišně od zákona, třeba i podrobněji. V nájemní smlouvě však nesmí být ustanovení, která ukládají nájemci nepřiměřené povinnosti. Výslovně jsou přitom zakázány jakékoli smluvní pokuty. „Zákaz nepřiměřených ustanovení vychází z obecného požadavku týkajícího se nájmu bytu, aby byl nájemce jako slabší strana zákonem chráněn,“ vysvětluje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení dTestu.
Mezi zakázaná ustanovení patří také omezení chovu zvířat v bytě. „Samozřejmě ale chov nesmí poškozovat byt a hlavním účelem užívání bytu musí zůstat trvalé bydlení nájemce a členů jeho domácnosti. Není možné tedy v nájemním bytě zřídit například chovnou stanici,“ přibližuje Zelený.
Dále nesmí smlouva obsahovat nepřípustná ustanovení v podobě zákazu návštěv, zákazu kouření, zákazu podnikání nebo rozšíření zákonných důvodů pro podání výpovědi z nájmu bytu ze strany pronajímatele. „Dle zákona nesmí být ustanovení zjevně nepřiměřená vzhledem k okolnostem. To znamená, že je v některých případech nutné nepřiměřenost ustanovení posuzovat individuálně,“ dodává Zelený.
Jednání nájemce je však vždy limitováno takzvaným sousedským právem. Kouření, chov zvířat, podnikání nebo jiná činnost konaná v bytě nesmí přes míru obtěžovat ostatní obyvatele domu a ohrožovat je. „Nájemce nesmí v bytě například chovat nebezpečného hada, který může utéci z bytu, provozovat v bytě truhlárnu nebo kouřit od rána do večera na balkónu,“ uzavírá Zelený.
Pokud nájemní smlouva obsahuje ujednání, které například ukládá nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu nebo jinou povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená, ze zákona se k takovému ujednání nepřihlíží. To pro nájemce znamená, že se takovým ustanovením vůbec nemusí řídit.
