Pane Štěpánku, vy jste k politice vždycky tak nějak čichnul, pak ji zase opustil. Teď už jste si tedy jistý, že u ní zůstanete?
Nikdy jsem neměl touhu dělat velkou politiku. Spíš mne k tomu dohnala situace. Poprvé v osmdesátých letech, kdy jsem byl zapojen do disentu v jedné ekologické společnosti. To byla docela dobrá škola. Požádali jsme o registraci, kterou nám nikdy nedali. Místo toho nás pronásledovali, spousta lidí byla ve vězení. Hned po revoluci jsem pak byl rok poslancem Národního výboru, následně jsem odjel do Ameriky doplnit si vzdělání. Učil jsem tam na medicíně a přitom jsem mohl dodělat disertaci.
- biolog a vysokoškolský pedagog
- starosta Prahy 4 a zastupitel hlavního města Prahy, člen Zelených
- spoluautor etického kodexu zastupitele
- vystudoval obor Molekulární biochemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy
- vědeckou hodnost získal během pětiletého pobytu na newyorské State University
A když jste se vrátil, zase vás to začalo lákat?
Vtáhla mě do toho nezisková činnost kolem kol a cyklostezek. Když jsem viděl, co se děje, jímala mě hrůza. Starostové neměli ani korunu na vybudování cyklostezek a v Ředitelství silnic a dálnic mizely miliardy. Nikdo nevěděl, kde. To mě nakoplo. Začal jsem do toho šťourat a následně už nebylo jiné cesty než kandidovat. Ale za celou tu dobu jsem byl na politiku uvolněný, tedy placený, všehovšudy šest let. Vždy jsem si držel své zaměstnání a podnikání. Je však jasné, že starostování už nejde dělat jinak než naplno.
Umíme jako Češi dobře nakládat s demokracií?
Masaryk kdysi řekl - ještě třicet let a budete dobrý. Myslím, že tento jeho výrok stále platí. Z revolučního bodu otřesu je to na dvě generace. V Česku panuje poněkud naivní představa, že demokracii dosáhneme a pak ji prostě máme. Ale tak to není. Demokracie je ekvilibrium, pořád ji musíme udržovat a bojovat za ni. Na jednu stranu tu panuje očekávání ideálního státu, který neexistuje nikde. Na stranu druhou obrovská pasivita a neúčast. Slušelo by nám větší sebevědomí z hlediska demokratického procesu, trošku větší respekt pro něj.
Jak to myslíte?
Je potřeba, aby lidé občas zašli na schůzi zastupitelstva, promluvili tam. Zvlášť střední Čechy, tam je skoro 2 000 obcí a to je perfektní platforma, jak něco místně ovlivnit. Všude je blízko, hlas je stále slyšet.
Jste si jistý, že opravdu budou slyšet? Není to jen zbožné přání?
Já byl dvanáct let v opozici městské části Praha 4, která měla díky kmotrovi Palounkovi strašnou pověst. A otočil jsem to tam zespoda, bez peněz, bez velkého vlivu. Takže ano, možné to je.
Co byste si z radnice Prahy 4 přinesl na celorepublikovou úroveň?
Za posledních dvacet let jsme jako společnost pokročili v přístupu k informacím. Dnes, když chce člověk vědět, co se na radnici děje, tak se to dozví. Ale v čem jsme naopak moc nepokročili, je, jak do toho lidi zatáhnout. Potřebujeme se dostat na jinou úroveň, což u nás snad děláme dobře. Například pravidelně pořádáme participační schůzky s občany, aby nám řekli, kde by se měly utratit peníze a spoustu dalších věcí, který by byly aplikovatelné v širším měřítku.
Řídíte městskou část jako firmu, jde to? Případně takto řídit stát...
Není to možné, to by už nebyla demokracie. Ano, firmu může řídit diktátor. Ale v demokracii musíte vyvažovat často i protichůdné zájmy. Musíte dospět k dohodě, nebo alespoň k většině. A tento většinový názor musíte prosadit takovým způsobem, aby z něj měla menšina respekt. Od triviálního příkladu, že jsou v parku lidé se psy, ale také ti, kteří psy nechtějí nebo si nepřejí, aby běhali volně. Je to snadné, a přitom strašně složité. Nejlepší je vždycky koncensus, ke kterému dojdete veřejným projednáním. A když to nejde, tak veřejným hlasováním, ať už v parlamentu, nebo referendem.
Vy jste byl v roce 1990 u toho, když se prohlasoval systém propojení pražské dopravy na jednu průkazku. Není dnes čas konečně propojit s Prahou i další města a obce ve Středočeském kraji?
Jednoznačně ano! Z hlediska PID bychom měli vymazat administrativní hranici mezi Prahou a Středočeským krajem. Vezměte si Jesenici a Vestec, pak už jsou Kunratice, Šeberov. A jaký je rozdíl mezi Jesenicí a Kunraticemi? Prakticky žádný, jen cedule. Ale ti Šeberovští a Kunratičtí jezdí za 3 650 korun celý rok, mají přístup do modrých zón. Jeseničtí a Vestečtí ale nemají nic. Ve chvíli jednotného systému může do Jesenice klidně jezdit metro nebo tramvaj. A P+R parkoviště by se konečně mohla začít dělat i v mimopražských oblastech. Člověk může auto nechat kdekoli, kde to má nejblíž, a rychlým a čistým vlakem dojede do Prahy.
Opravdu je to možné, věříte tomu, že se jednou propojí celý kraj?
Ale jistě. Když jsme prosadili zlevnění tramvajenky na stávající cenu, koukali se na nás jako na blázny. Prý bude miliardový propad apod. My jsme říkali, že si ji koupí o sto tisíc lidí více, protože bude zkrátka levnější. A to se také stalo. Propad nebyl žádný. Dnes to tedy chce celé vzít a dostat do okresů Praha-východ, Praha-západ. Tam to rok zkoušet jako pilotní projekt. A až si to sedne, rozšířit službu do celého integrovaného systému. To je podle mě úkol tak na dva, tři roky. Člověk si pak koupí jednou za rok tramvajenku a používá ji všude. Nekouká, co kde jede.
Nebudou se bouřit dopravci?
Ne, nebude žádný důvod. Ten systém funguje, prostě se to jen rozšíří. Dnes se z Berouna do Prahy dostanete poměrně pohodlně. Máte volbu mezi rychlíkem a zastávkovým vlakem. Ale z Kladna? To je hrůza. Tam je nepohodlná dieselová jednokolejka, vlaky jezdí pomalu. Při jakémkoli problému to znamená zdržení v obou směrech, protože vlaky se nemohou míjet. To je ostuda dosavadních vlád, že ještě neexistuje železnice standardních parametrů. Nebyla by to paráda, kdybyste měli z celé širší oblasti Kladenska a Slánska najednou luxusní spojení s Prahou? Je pro mě nepochopitelné, že za třicet let tu nic takového není.
Kdo za to může?
Je to úkol vyloženě pro ministra dopravy. Musí se to dát do rozpočtu a z pozice ministerstva dopravy a Správy železniční dopravní cesty udělat. Jiná cesta není.
Středočeský kraj zažívá bouřlivý rozvoj, je větší poptávka po bydlení. Jste pro další zástavbu?
To je třeba brát z širšího hlediska. Nejrychleji rozvíjejícím se městysem České republiky byla Jesenice u Prahy. Takže zase Praha-východ, Praha-západ, například i Mladá Boleslav, Příbram, Kolín, do určité míry i Kladno a další. Tady dochází k zastavěnosti dvojího typu. Jeden je šetrnější, což je bytová výstavba. Ta většinou navazuje na stávající obce. Ale pak máme různé haly, sklady a další věci, to je úplně špatně. Musíme vytipovat brownfieldy, bývalé fabriky, zemědělské malo i velkovýroby, které se dnes už nepoužívají. A kterých je překvapivě hodně. Tam mohou vznikat tyto haly. Středočeskému kraji by také pomohlo, kdyby se zemědělství dostalo pod správní řízení, protože by obce získaly kontrolu nad osevními plány atd. Takže by se nestávalo, že je celá vesnice zanesena chřipkovými pyly nebo že jsou při letní průtrži vytopené sklepy, protože někdo nasadil nevhodnou plodinu apod.
Takže byste nebyl pro, aby přišel developer, "vzal" si pozemky a začal stavět?
Je to zase o tom rozvoji, nejen v návaznosti na Prahu. Příbramsko, Mladoboleslavsko...najednou se lidem stává zeleň vzácnou. Je třeba si říct, co chceme do budoucna udržet jako veřejný prostor a co pustíme developerovi na stavbu bydlení nebo třeba průmyslové zóny. Ale zase, průmyslová zóna, jakou vlastně chceme? Smontuje se tu jen pár součástek, nebo raději budeme mít nějaké inovativní odvětví? Myslíme, že montoven je dost, zrovna střední Čechy na tom mají ekonomiku do jisté míry závislou. Je nutné také počítat s tím, že dělnické profese se v rámci robotizace posunou, půjde spíš o dozor nad roboty a stroji. Bude třeba maturita a další.
Tedy vzdělávání, zvýšení platů učitelů...
To je jedna z podstatných věcí. Jediné období, kdy byly výrazně zvýšené platy učitelů, bylo, když jsme byli ve vládě my. Ostatně, říkalo se tomu Liškovné. Neslibujeme tedy vzdušné zámky, ale reálnou věc, kterou můžeme udělat.
Když jsme u vzduchu. To je tradičně jeden z hlavních bodů Zelených...
Kvalita života ve Středočeském kraji je jedna z nejlepších v celé republice. Jsou tu vazby na tradice a blízkost Praze. Ale pojedete třeba do Libušína a tam je počet smogových dnů jeden z nejvyšších v republice. Víceméně je to problém každém menší obce Středočeského kraje. Řešením jsou tedy například solární panely na budovy.
No, moment. To už jsme tu jednou měli...
Oproti tomu je to samozřejmě velký rozdíl. My chceme přímou podporu vlastníka, který si díky tomu může třeba ohřát vodu a další. Někdo to však bude muset prosadit tak, jak se prosadila například Zelená úsporám. Což je mimochodem nejúspěšnější dotační projekt od revoluce, který tady byl. Zavedl ji zelený ministr Bursík. Stejným způsobem se dá tento dotační program rozšířit na energetické věci. A nebude to ta šílenost, která vznikla za sociálních demokratů, kdy se vysypaly peníze solárním baronům.