Až 30 % nákladů směřuje na péči, která přináší pacientovi velmi malý, případně žádný užitek a může mu i škodit. V medicíně platí, že méně je někdy více, ale praxe tomu neodpovídá. Na odděleních se lékaři běžně setkávají s pacienty, kteří berou až deset léků denně a procházejí řadou vyšetření, která mají malý diagnostický přínos, nebo pacientům mohou dokonce ublížit.
„Lékaři se často neptají, jaké léky vysadit, ale spíše, co ještě nasadit. Mnohdy ze strachu, aby něco nepodcenili. Je obecně známé, že pokud člověk užívá více než pět léků, stoupá riziko nežádoucích účinků kvůli jejich vzájemnému ovlivňování nad 30 %. A exponenciálně stoupá s každým dalším lékem. Dle světových dat jsou nežádoucí účinky léčivých přípravků příčinou až 10 % hospitalizací,“ vysvětluje internista MUDr. Petr Grenar, který společně s kolegy provedl ve Fakultní nemocnici Hradec Králové průzkum v rámci projektu Choosing Wisely.
Antibiotika, antivirotika a další
V něm získali odpovědi od několika desítek lékařů a odpovědi pak porovnali s výsledky ankety sesbírané americkou internistickou společností při inciativě Choosing Wisely. „Téměř 95 % dotazovaných odpovědělo, že některá vyšetření se dle jejich názoru provádí nadbytečně. Především laboratorní odběry, CT vyšetření nebo rentgen, ultrazvuk břicha, EKG či magnetická rezonance. A téměř 77 % dotazovaných soudilo, že se zbytečně předepisují léky, a to nejvíce antibiotika, antivirotika, léky na potlačení produkce kyseliny v žaludku, hypnotika či léky na bolest.“
Celkem 70,7 % lékařů přiznalo, že v každodenní praxi provádějí úkony, o jejichž užitečnosti pro pacienta nejsou přesvědčeni. „Lékaři nejčastěji jako důvod předepsání zbytných vyšetření uváděli tlak okolí, respektive snahu o dodržení zaběhlé praxe. Dále pak strach z dopadů, naléhání pacienta nebo jeho rodiny. Výsledky dotazníku se shodují se závěry původní ankety,“ cituje MUDr. Grenar. Přesně 82,5 % dotazovaných lékařů by si zároveň přálo, aby jejich pacienti byli více a podrobněji seznámeni s tím, jaké diagnostické a léčebné kroky jim doporučují.
Jak to bude probíhat?
Která vyšetření byla nadbytečná a co pacientům spíše uškodilo, než pomohlo, budou nyní zkoumat v pražské Thomayerově nemocnici, výsledky budou znát příští rok. „Sestavili jsme také letáky pro pacienty, které obsahují pět otázek, jež by měli se svým lékařem probrat. Tedy, zda je dané vyšetření opravdu nutné, jaká z něj plynou rizika, jestli jsou i jiné, jednodušší a bezpečnější možnosti, a co se stane, pokud neudělá lékař nic. Tyto letáky dáme k dispozici kolegům a budeme rádi, když se dostanou k pacientům – ať už v ambulancích, či nemocnicích,“ vysvětluje internista z Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze MUDr. Dan Rakušan.
Medicína není všemocná
Internisté, kteří u jednoho pacienta obvykle řeší více přítomných chorob najednou, se s „předávkováním“ léky, aneb tzv. polypragmazií, setkávají nejčastěji. Podle prof. MUDr. Jana Václavíka, Ph.D., FESC, FEFIM, přednosty Interní a kardiologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava, jsou to právě oni, kdo se zamýšlí nad celkovým stavem nemocného a nechávají mu jen ty léky, které jsou pro zlepšení jeho zdraví zásadní.
„V současnosti bohužel panuje přesvědčení, že medicína je všemocná. Očekávání pacientů a jejich rodin je obrovské, jakékoliv zhoršení zdravotního stavu nebo – nedejbože – úmrtí v nemocnici se považuje přinejmenším za pochybení zdravotníků nebo rovnou za kriminální čin. My lékaři přemýšlíme, jakou další léčbu nasadit, jakou další chorobu léčit, jakou citlivější diagnostickou metodu použít. Stírá se hranice mezi zdravím a nemocí. Občas děláme ze zdravých nemocné,“ dodává MUDr. Rakušan. Při léčbě je dle něj třeba zohlednit i osobnost konkrétního pacienta. „Pro vážně nemocné je například nejcennější komoditou čas – a ten při nadbytečných cestách do nemocnice za vyšetřeními ztrácejí,“ dodává lékař MUDr. Jiří Cyrany, Ph.D., z královéhradecké fakultní nemocnice.
Zdroje: redakce, citovaní lékaři, projekt Choosing Wisely
KAM DÁL: Rakovina prsu: Kdy je důvod k panice, vysvětluje MUDr. Havel.
