Situace na Ukrajině se vyostřuje a hrozí otevřeným konfliktem. Zatímco většina zemí západní Evropy vyjádřila Ukrajině svoji podporu, Německo je ve svých slibech a prohlášeních opatrnější. Nový kabinet Olafa Scholze odmítl zaslat do země na pokraji válečného stavu zbraně s odůvodněním, že Německo dlouhodobě dává přednost demokratickým řešením sporů. Zůstalo tak jen u přileb a příslibu vojenské nemocnice.
Němci upřednostňují ruské zájmy před zájmy spojenců v NATO
Oproti tomu například Velká Británie zásobuje už několik týdnů Ukrajinu protitankovými střelami. Přes německé území ale její zásobovací letadla nelétají, protože se Anglie obává, že by Němci udělení souhlasu s průletem nad jejich územím zdržovali. Podle čelních britských špiček je ale Berlín vůči Ukrajině dostatečně loajální. Německá ministryně zahraničí Annaleny Bearbocková například nabídla Kyjevu vyslání odborníků pro kybernetickou bezpečnost poté, co se během své návštěvy Ukrajiny stala svědkyní kybernetického útoku, ze kterého Kyjev obvinil Moskvu.
Americká média jsou v kritice německého postoje drsnější. Podle The Wall Street Journal není Německo spolehlivým partnerem pro Spojené státy, protože dává přednost ruským zájmům před zájmy Západu. Ovšem s poskytnutím zbraní Ukrajině nesouhlasí až 59 % německých občanů. Což koresponduje s názory, které v Německu zastávají i někteří armádní představitelé. Velitel německého námořnictva, Kay-Achim Schönbach, se například nechal slyšet, že: „to, co Putin doopravdy chce, je respekt,“ který si podle admirála i zaslouží. Vyjádřil se také ve smyslu, že by Západ měl uznat Krym jako ruský. Následně ovšem musel ve funkci skončit. Kde hledat základy dnešních německo-ruských vztahů?
Historická spolupráce Německa s Ruskem
Země začaly úzce kooperovat už mezi dvěma světovými válkami. Jejich spolupráce vyústila v podepsání tak zvané Rapallské smlouvy v roce 1922, díky které si státy navzájem odpustily dluhy z první světové války a obnovily diplomatické styky. Německo tak bylo první zemí západní Evropy, která po Velké říjnové socialistické revoluci uznala existenci bolševického systému v Rusku. Rusko se tím dostalo z diplomatické izolace, stejně jako Německo, které se v ní ocitlo po prohrané válce. Smlouva navíc obsahovala tajný dodatek o vzájemné vojenské spolupráci obou zemí, čímž byla porušena Versaillská mírová smlouva.
Vyvrcholením spolupráce mezi Stalinovým Sovětským svazem a Hitlerovou Třetí říší pak bylo podepsání Paktu Ribbentrop-Molotov, k němuž došlo 24. srpna 1939. Německu dohoda zajišťovala přístup k ruské surovinové základně. Pro Stalina byla smlouva o neútočení jen formalitou, jeho hlavním přáním bylo obnovení Ruska v rozsahu původního carského impéria. V dodatku smlouvy stálo, že v Pobaltí bude hranice sféry vlivu Německa a SSSR totožná se severní hranicí Litvy. Hranice v Polsku vytyčily řeky Narew, Visla a San. Lotyško, Estonsko a Finsko měly připadnout Sovětskému svazu.
Němci nevěří, že je NATO ochrání
Roku 1955 vstoupilo Západního Německo (SRN) do NATO. V reakci na to vytvořil Sovětský svaz Varšavskou smlouvu, jejíž součástí se stala i Německá demokratická republika (NDR) spadající do sovětské sféry vlivu. V rámci chvilkového oteplení vzájemných vztahu mezi USA a SSSR v 60. letech minulého století ustoupila Amerika od koncepce "hromadné odvety", podle které by sovětský útok na západní Evropu byl pro USA důvodem pro použití jaderných zbraní proti SSSR. Evropské státy si to vyložily tak, že Amerika takříkajíc "nevymění Berlín za New York", tedy že nebude riskovat nukleární odvetu v případě, bude-li ohrožena "jen" Evropa. Němci ochraně ze strany NATO nevěří dodnes.
Možná i z tohoto důvodu nedává Německo 2 % svého HDP na armádu, k čemuž se členské státy NATO zavázaly. To ostatně vyvolalo kritiku bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, který řekl: „Německo platí velmi malý zlomek toho, co platit má. Měli by platit 2 procenta a platí o něco více než 1 procento, v závislosti na tom, jak počítáte.“ V důsledku toho Trump v červenci 2020 významně snížil počet amerických vojáků umístěných v Německu. Tím ovšem Němcům jen potvrdil jejich obavy, že je NATO v případě potřeby dostatečně neochrání.
Závislost na ruském plynu
Dalším důvodem německé shovívavosti je energetická závislost na dodávkách plynu z Ruska. Německo dlouhodobě ruší uhelné a jaderné elektrárny a přechází k obnovitelným zdrojům energie, tedy k solárním, a především větrným elektrárnám v Severním moři. Když nesvítí slunce a nefouká, stal se zásadním zdrojem energie pro Německo plyn z Ruska. Aby se vyhnulo nutnosti transportu plynu přes Ukrajinu, zbudovalo plynovod Nord Stream, který přivádí po dně Baltského moře ruský plyn přímo do Německa.
Není bez zajímavosti, že předsedou dozorčí rady německo-ruského konsorcia pro výstavbu plynovodu je bývalý německý kancléř Gerhard Schröder. Kvůli zvyšující se poptávce po plynu se nyní buduje Nord Stream 2. Zatímco Evropská unie je ochotna ho obětovat, aby zabránila vojenskému konfliktu na Ukrajině, Německo tento postoj nesdílí. Ostatně už při obsazení Krymu byla země nejměkčím prosazovatelem sankcí, které EU uvalila na Rusko. Podpoří nakonec Německo plně své spojence v NATO, nebo zachová k Rusku smířlivější tón? Uvidíme.
Zdroje: iRozhlas, Wall Street Journal, Echo24, Fox Business, DW, Armádní Noviny
KAM DÁL: Krymský most jako vrchol ruské propagandy. Miliardové dílo otevíral Putin jako řidič kamionu.
