Ojedinělý poklad ze 13. století se povedlo naleznout jednomu muži v lese. Běžná procházka z muže mohla udělat rázem milionáře. Nejednalo se totiž o obyčejné mince, šlo o historické brakteáty. Tyto stříbrné plíšky zavedl Přemysl Otakar I., jejich platnost však ukončil Václav II. v roce 1300, kdy je nahradila ražba pražského groše. Unikátní poklad je z historického hlediska nedocenitelný. Experti jeho cenu vyčíslili a z jistotou přesahuje milion korun.
Na procházce v lese
Běžná procházka se rázem změnila ve velmi vzácnou událost. Lovce pokladů jistě tato zpráva nepotěšila, protože pán na svůj nález narazil zcela náhodou. Poklad obsahoval celkem 1 225 mincí (brakteátů). Mezi nimi byl i český denár Vladislava I. z hlubokého 12. století. To však nebylo všechno. Už tak velmi vzácný nález obsahoval drobný stříbrný šperk, který je pravděpodobně knoflík. Je jen s podivem, že poklad čekal na svého nálezce až do 21. století. Čestnost muž prokázal tím, že si nález nenechal pro sebe, i když by si s jeho hodnotou mohl dovolit u lesa v Belčicích u Ostředka postavit klidně malý domeček. Středočeský kraj ocenil jeho jednání a apeloval, aby se další nadšení nebo náhodní nálezci zachovali jako on. Zákon vám ani nedává moc na vybranou.
Poklady podle zákona
Poctivost je jistě dobrá vlastnost a pán o ní něco ví. Předat nezjištně takové historické jmění není samozřejmostí, ale zákon píše pravidla pro podobné případy zcela jistě. Podobný nález patří vždy kraji, v kterém je nalezen. V tomto případě Středočeský kraj následně musí předat nález s prokazatelně historickou hodnotou muzeu. Stalo se tak i v tomto případě. Národní muzeum v Praze tak získalo do své sbírky unikátní a nepostradatelné svědectví naší historie.
Brakteát místo denáru
Jednostranná stříbrná mince knoflíkovitého tvaru na českém území nahradila velmi znehodnocené denáry. České brakteáty měly předlohu v brakteátech, které pocházely z Míšně. Úplně první druhy měly průměr 40 mm, ale postupně se zmenšovaly na 28 mm. Mince se ve své době spíše vážily, protože je lidé lámali, aby vytvořili z jedné větší mince dvě menší. Byly to zároveň tzv. němé mince, kde chybí jméno panovníka jako vydavatele.
