Zákon je smlouvě nadřazen, ostatní ustanovení jsou neplatná
„To je jedno, co je v zákoně, já mám ve smlouvě tohle,“ říkala Monika, která už roky toužila po psovi. Nemá ale pravdu. Občanský zákoník ve svém znění § 2258 říká: „Nájemce má právo chovat v bytě zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Vyvolá-li chov zvířete potřebu zvýšených nákladů na údržbu společných částí domu, nahradí nájemce tyto náklady pronajímateli.“ Celý zákon zde.
Zákon je smlouvě nadřazen, veškerá ustanovení, která smlouva obsahuje, musí být se zákonem v souladu. Pokud je tomu jinak, jsou neplatná. Důležité je chápat tento paragraf správně. Nájemce může zvíře v bytě chovat za podmínky, že tento chov neohrozí pronajímatelův majetek, případně se nedotkne nepřiměřeně poměrů v domě. Taková situace by nastala, pokud by například pes nadměrně znečišťoval společenské prostory.
Zvíře je živý tvor nadaný smysly, říká občanský zákoník
Pojem „obtíží“ je však velmi abstraktní a zákon ho přesně nedefinuje, je dovozován pouze v komentářové literatuře. Soud by ho v případě sporu dovozoval individuálně, bral by v potaz všechny dostupné okolnosti. Musíme zvíře chápat v celém jeho komplexním pojetí, tedy tak, jak ho vnímá § 494 občanského zákoníku: „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“ Celý zákon zde.
Všimněte si, že v občanském zákoníku, který je účinný od roku 2014, je již zvíře definováno jako živá věc, která je smysly nadaná. V tom předchozím bylo zvíře věcí. V kontextu tohoto nového paragrafu samozřejmě chápeme jako živého tvora psa i malého křečka, rozdíl však bude v tom, jak ovlivňují žití ve společné domácnosti a jakým způsobem mají vliv na společné prostory. Křeček v kleci samozřejmě o dost menší než pes. Nutno brát také v potaz, zda je předmětem nájmu byt či dům. V takovém případě bychom pravděpodobně hodnotili odlišně druh zvířat, který může obtíže způsobovat.
Nájemce musí převzít odpovědnost
Počítejte s tím, že pokud si zvíře do nájemního bytu přivedete, přijímáte odpovědnost za případné škody, které v nájemním prostoru způsobí, případně jste povinni řídit se rozumnými pokyny pronajímatele. Rozumnou volbou může být v takovém případě pojištění domácnosti, které si lze sjednat i v nájemním bytě. Pojistíte si tak vybavení a budete chráněni při případných škodách. Ujistěte se, že se taková pojistka vztahuje i na škody způsobené zvířetem.
Pravdou zůstává, že i přes veškerá ustanovení zákona nemají nájemníci, vlastnící zvíře, na trhu lehkou situaci. Pronajímatel či jeho zástupce se již na prohlídce často ptají, zda domácího mazlíčka nevlastní. Lhát se v takovém případě nevyplácí. Ačkoliv to není důvod pro vypovězení smlouvy, smlouva na dobu určitou by vám nemusela být prodloužena. Vždy je lepší budovat vztah na vzájemné důvěře, a nikoliv tajností.
Pokud se pronajímatel zdráhá pronajmout byt lidem, kteří vlastní domácího mazlíčka, zkuste rozumně vykomunikovat, o jakou se jedná rasu, zmínit možné pojištění nebo popište jeho povahu. Můžete ho zkusit vzít (lépe po domluvě) také na prohlídku, aby pronajímatel viděl, že se nejedná o žádného ničitele.
Zdroj: zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
KAM DÁL: Jaký je rozdíl mezi mateřskou a rodičovskou dovolenou? Podívejte se, na co si dát pozor, ať nepřijdete o peníze.
