První písemné zmínky o obci Senohraby existují od roku 1444. Dříve se zde nacházela i osada s mlýnem Hrušov, která nyní tvoří součást obce. Jedná se svým způsobem o „podhradí“ dvou hradů – Ježova, jenž byl opuštěn v 16. století a Zlenic, jehož sláva minula po roce 1460.
O hradu Ježov se poprvé dozvídáme roku 1377, kdy patřil do zlenického panství Ondřeje z Dubé. Delší dobu byl Ježov součástí královského majetku, protože neexistoval dědic. Bušek z Petrovic získal hrad od krále roku 1399. O 64 let později koupil celé panství, tudíž i hrad Ježov, Zdeněk Kostka z Postupic. Po roce 1465, kdy byl hrad dobyt a pobořen, o Ježově dlouho prameny mlčí, patrně ani on neunikl řádění vítězů. Až roku 1525 a později v roce 1554 historici zachytili zmínky o Ježově. Bohužel nebyly příznivé. Je v nich líčen jako pustý hrad, což svědčí o skutečnosti, že vojenská porážka majitele zlenického panství se skutečně neblaze podepsala na jeho stavu.
Senohraby se v dávnějších dobách nezapsaly do historie země a kraje nijak významně. Vzhledem ke své blízkosti Říčanům (12 km) byly územně-správně začleňovány často k tomuto městu. Nyní mají kolem tisíce obyvatel.
Obci pomohla i železnice
Silný vliv na povznesení obce měl rozvoj železniční dopravy. Díky podnikatelské iniciativě bratří Kleinů a Vojtěcha Lanny zde v okolí vznikl Dráhy císaře Františka Josefa, který byl stavěn v letech 1869 – 1871. Přitom samotnou zastávku získali místní až o šestnáct let později. Vyžádala si ji vojenská správa. O deset let později zde byla přistavena nádražní budova. Na dřevěnou halu si Senohrabští museli počkat až do roku 1923. Počet kolejí se nakonec rozrostl na pět a vedla zde i vlečka ke skladištím. Nádraží je nutno počítat k moderním chloubám obce. Čeští filmoví tvůrci jej vyžili v povídkovém snímku Pět z milionu a hudební komedie Hvězda jede na jih. Zaujalo i televizní producenty. Mohli jste jej tak vidět v seriálu Panu Tau i v povídce Bakalářů s názvem Úraz. V dnešních časech, po úpravách IV. koridoru, se tady linou tři koleje a nacházejí se zde dvě nástupiště, propojené podchodem. Stále zde funguje osobní pokladna.
Společenská obliba Senohrab
Vrchol společenské slávy zažila obec za 1.republiky. Zdejší ideální klima nalákalo mnoho českých celebrit k tomu, aby sem nejenom jezdily, ale aby zde také stavěly nákladné vily a tak demonstrovaly svoji společenskou prestiž. Ti, kdo zde neměli přímo honosnou vilu, se ubytovávali v hotelu Hrušov, od něhož vedla cesta k plovárně. Tam se v létě slunila Adina Mandlová, Hugo Haas, Oldřich Nový a mnoho dalších. Místní pamětníci poznamenávají, že se zde občas potkávali trampové a jiní „prostí“ turisté s „mastňáky“, tedy továrníky a finančníky doprovázenými služebnictvem. To zavdávalo podnět k určitým menším konfliktům a žertům, jenž měly bohatým uživatelům místní pohody trochu znepříjemnit život.
Dokonale vše změnila poválečná doba. Komunisté nepřáli bankéřům, nepodporovali finančníky a herce odkazovali do „kusů“ s budovatelskou tématikou. Trempové nakonec byli rovněž podezřelí, protože stále někam chodili a zpívali písně, které oslavovaly svobodu a volnost, což bylo velmi nevhodné. Vily v Senohrabech dílem zpustly, dílem přešly do vlastnictví nových „struktur“.
Nad vším se zavřela voda, ale vzpomínky zůstaly….
