Pane Velfle, jak dlouho trvá problém s terasou na Budějovické, která přímo zasahuje do vaší budovy DBK?
Terasa je nedílnou organickou součástí jak výstupu z metra, tak obchodního domu DBK. Prvním a zásadním zádrhelem je fakt, že nejde o pozemek, ale právě terasu. Tím pádem vypadla z veškerých plánů a neměla vlastníka. Přišli jsme na to v době zhruba patnáct let zpátky. Tenkrát jsme tedy zjistili nesrovnalosti a začali upozorňovat, že by se to mělo změnit. Pro nás jde o opravdu zásadní věc úzce spjatou s celou budovou. Tenkrát stav terasy nebyl takto zásadně špatný, šlo jen o zajištění potřebné a pravidelné údržby.
Proč jste tedy neupozorňovali odpovědné úřady?
To jsme samozřejmě dělali. Jak magistrát, tak i stavební úřad Prahy 4. Dosáhli jsme toho, že mezi sebou začaly hrát ping pong, komu to patří. Jeho výsledkem však bylo, že před osmi nebo devíti lety stavební úřad Prahy 4 určil za vlastníka magistrát. Ten to uznal a my jsme tedy konečně měli partnera k jednání. Bohužel v průběhu let úředníci neustále měnili stanoviska.
Jak to myslíte?
Chvíli to bylo tak, že by se terasy magistrát rád zbavil. My jsme na to konto nabídli, že terasu odkoupíme. Pak se ale vše změnilo a začali tvrdit, že je to veřejné prostranství a prodávat ho soukromému subjektu není možné. Dobře, ale byli jsme zase na začátku – kdo to vše opraví? Navrhli jsme i pronájem s tím, že dáme do oprav naše peníze. Bez úspěchu.
A kdy se tedy konečně začalo něco dít?
S projektem oprav magistrát přišel před čtyřmi lety. Brali jsme to pozitivně. Popravdě řečeno mě však nenapadlo, že se bude čtyři roky pouze draze projektovat a k opravám vůbec nedojde. V momentě, kdy vznikl první projekt, jsme navíc zjistili, že představa generálního projektanta je na šest až devět měsíců terasu a její okolí zcela uzavřít pro veřejnost. Ukázali jsme to našim projektantům, kteří se zhrozili.
Proč?
Prostranství okolo stanice metra Budějovická je velmi frekventovaným místem pro veřejnost. Denně se zde pohybuje okolo sto tisíc lidí-chodců. Pro veřejnost jde o hlavní bezbariérový přístup k poliklinice, k budově úřadu městské části Praha 4 a samozřejmě zde lidé také přestupují na autobusy. Nejvíc do dalších navazujících částí města směr jihovýchod, ale i dál za Prahu, například na Jesenicko a tak dále. Argumentovali jsme magistrátu zájmem veřejnosti a také tím, že dva nejdůležitější vchody k nám do DBK nemůžeme zavřít na tak dlouhou dobu. Volali jsme po etapizaci s tím, že rádi přidáme peníze na provizorní průchody, můstky i koridory. Nechali jsme zpracovat studii, která podrobně popsala, jak to udělat.
Neříkejte, že i takováto nabídka byla odmítnuta?
Spíš bych řekl, že bohužel nebyla dosud přijata. Technické týmy se mezi sebou scházely dlouho. Ale po první revizi projektu, která nám byla zaslána, se ukázalo, že z našich návrhů tam toho zapracovali velmi málo. Co ale máme udělat víc? Přes naše vstřícné kroky hodně našich oprávněných požadavků a návrhů zcela ignorovali! Na tom se to celé kouslo. Pro nás je ale nejdůležitější, aby se opravilo. Takže jsme nakonec souhlas dali spolu s našimi požadavky. Říkali jsme si, že se požadavky pokusíme vypořádat s generálním dodavatelem rekonstrukce tak, aby je on zahrnul do realizačního projektu.
Konec dobrý, všechno dobré?
Ne tak docela. V prosinci loňského roku nám přišla žádost o vydání souhlasu s projektovou dokumentací, kterou my jsme o pár dní později písemně potvrdili. Předpokládal jsem, že se rozjíždí stavební řízení. Nic jiného mě popravdě ani nenapadlo. Vše ale bylo jinak, což jsme se dozvěděli v lednu na místním šetření. Kontrolní prohlídka měla ověřit technický stav terasy, hlavně její ocelové konstrukce. Tam nám paní Černá z odboru hospodaření s majetkem pražského magistrátu řekla, že náš souhlas nebyl platný, protože nebyl bezpodmínečný. Takže se nic nerozjelo. Jen nám to jaksi zapomněli sdělit.
To si děláte legraci...to už opravdu nešlo zachránit, byl nutný tak razantní krok, který vedl ke kompletnímu uzavření?
Osobně jsem přesvědčen, že se to dalo řešit nařízením dodatečných zabezpečovacích opatření. Prostě nahusto to podstojkovat lesem železných podpěr. To by znamenalo, že by průchod pro veřejnost na polikliniku i do všech ostatních budov zůstal, byť provizorně, zachován. Prostě, lidé by tam stále mohli, byť omezeně, procházet. K tomu však nebyla vůle. Odvolávali se na Trojskou lávku a další. Jenomže to je dost alibistické tvrzení.
Co přesně?
Říkají, že mají na mysli bezpečnost lidí. To je v pořádku, nám jde také v první řadě především o bezpečnost a zdraví návštěvníků. Ale kdyby to tak bylo, okamžitě by provedli všechna bezpečnostní opatření, která byla po kontrolní prohlídce nařízena. To se ale nestalo. Vezměte si, že pod terasou je stanice metra. A jestli je terasa opravdu v tak špatném stavu, co když její případné zřícení ohrozí provoz ve stanici metra? Bohužel z nařízených opatření provedli bezodkladně jenom to, které postihuje veřejnost, polikliniku a místní obchody. Zavřeli to a ticho po pěšině.
Nařízeno bylo také instalovat "pod nosníky les stojek" a další bezpečnostní opatření, což se tedy nestalo...
Ano. A okamžitým provedením těchto zabezpečovacích prací by bylo možné, v souladu s posouzením statika, otevřít průchod do metra i okolo metra k poliklinice, včetně vstupů do DBK. Časová náročnost těchto prací může být v řádu několika málo dnů! Pak tomu ale nerozumím vůbec a ptám se, jaká podivná úřednická hra se to tady s veřejností a s námi všemi vlastně hraje...?
Co ale vím, tak magistrát tvrdí, že měl být problém s vlastníky okolních budov, tedy zřejmě i s vámi. Proto údajně tak dlouho nic nedělal a nechal terasy chátrat...
Ano, po magistrátu běhá několik mýtů. Jednání s vlastníky okolních domů je jedním z nich. Jenomže, co se týká iniciativy a snahy konstruktivně se dohodnout byla převážně na naší straně. Korespondence s nimi máme hodně a z naší strany je to o tom samém – pojďte s tím konečně něco dělat. Reakce, nejprve žádné, potom pomalé a neochota. Druhý mýtus je, že naše požadavky byly přehnané, což si ale opravdu nemyslím. Navíc jsme technickou součinnost k opravě terasy svěřili odborníkům a ti precizovali návrhy, které stačilo zapracovat do projektové dokumentace. Jenže nebyla vůle. Přitom veřejnost, která se v prostoru tzv. Budějovického náměstí dnes a denně pohybuje, terasu potřebuje. Pro provoz DBK to platí jakbysmet. Nezastupujeme jen sebe, ale i firmy, které u nás mají své provozy. Nabízeli jsme odkup, pronájem, finanční spoluúčast na zabezpečovacích pracích. Těžko říct, proč nás celé roky nebrali na vědomí.
Zmínil jste obchody v DBK, budou mít problémy?
Menší obchody mohou mít opravdu existenční problémy, jejich podnikání může zcela skončit. Paradoxně to nejvíc zasáhlo mezinárodní firmy, které jsou dole v pasáži metra. Těžko odhadnout, jakou budou požadovat náhradu svých škod nebo dokonce náhradu za špatnou ochranu investic.
Budete požadovat kompenzace od magistrátu?
Naší prioritou je především ochrana lidí, našeho majetku a provozu. Tím, že je tady DBK od roku 1981, myslíme si, že také známe velmi dobře naše návštěvníky a jejich zájmy. Myslíme si, že společným zájmem číslo jedna je, aby se to zabezpečilo a zprůchodnilo, byť provizorně, pro veřejnost. Znovu opakuji: Pokud by se problémová místa "vystojkovala" natolik, aby zprovoznění bylo v řádech dnů či několika málo týdnů, tak si umím představit, že to nebude mít úplně fatální dopad. Ale pokud by šlo o delší časový horizont, mohlo by jít o velký problém. Tím spíš, že magistrát už prý uvažuje dokonce o tom, že terasu neopraví, ale rovnou strhne.
Co by znamenalo stržení terasy?
Šlo by o neuvěřitelný precedens, jak město špatně nakládá s vlastním veřejným prostorem. Terasa není žádný přílepek, architektka Machoninová ji naprojektovala spolu s tehdejším Domem bytové kultury, včetně veškerých detailů, které tam jsou. V rámci postmoderní architektury je tento celek pokládán za cennou architekturu své doby. Proč to magistrát nechal dojít tak daleko a ani teď se nechová zrovna jako řádný hospodář? Těžko říct. Snad si tam někdo myslí, že terasa vlastně nikomu pořádně neslouží, jen zákazníkům DBK. A proč by ji pak mělo město pro nás opravovat? Ale to je pohled někoho, kdo tu pravděpodobně asi nikdy nebyl. Když byla terasa v dobrém stavu, děla se tam spousta věcí i pod hlavičkou Prahy 4. Například streetbalový turnaj škol z Prahy 4, řemeslné trhy a další komunitní akce. Jasně, když to zavřeli a mohlo se tam jen procházet, byla už v podstatě jen průchozí plochou. Ale předtím to byl normální multifunkční prostor. A tam to chceme vrátit.
Kdyby se přesto začalo reálně uvažovat o demolici terasy...
Neumím si v tuto chvíli představit, co to znamená "začít reálně uvažovat o demolici terasy". Pokud provedou její zabezpečení podstojkováním, můžeme ji okamžitě vrátit veřejnosti zpátky k užívání. Potom je ten správný čas, aby si sedli odborníci a našli nejlepší řešení. Pro nás je tím řešením stále její oprava. Myslím, že jak časově, tak z hlediska financí je to ta nejlepší varianta pro všechny. Jen na vysvětlenou, odborníci se shodují v tom, že 80 % až 85 % železné konstrukce terasy je v pořádku a pouze zbylých 15 % je poškozeno korozí natolik, že musí být nějakým vhodným technologickým postupem vyměněno. Navíc železné nosníky, které zabíhají do budovy DBK, jsou řádně ošetřené a jejich stav je, s jednou výjimkou, naprosto v pořádku. Zabezpečovací práce jsme na nich provedli v uplynulých 2 letech ve vlastní režii, abychom přispěli ke zjednodušení následné rekonstrukce.
Demolice by tak směrem k veřejnosti asi nebyla tou nejlepší zprávou...
Po čtyřech letech, co magistrát projektuje opravu terasy, by nápad s její demolicí byl odstrašujícím příkladem nehospodárného nakládání s veřejnými financemi. A myslím, že by to v konečném důsledku ještě více pošramotilo pověst samotného magistrátu v očích veřejnosti.
Kolik lidí k vám vlastně chodí, když mluvíme o uzavřených vchodech?
Vchod od metra je pro nás nejdůležitější. Za týden jím před uzavřením terasy prošlo do DBK kolem 70 tisíc lidí. Dnes je tam nula. Vchod od C&A je teď také nula, za běžného provozu kolem 10 tisíc návštěvníků týdně a tak dále.
Víte, o kolik přijdou obchodníci?
Po 15 dnech od uzavření terasy a pasáže je příliš brzy na nějakou přesnou specifikaci ztrát. Ale půjde o desítky procent, o které obchodníkům můžou spadnout jejich tržby. Proto znovu zcela jasně říkáme, že naše řešení je konstruktivně se domluvit na co nejrychlejším zabezpečení poškozené terasy, aby koridory pro pěší pod ní i na její průchozí ploše mohly být znovu otevřeny pro veřejnost. Naše nabídka finanční spoluúčasti na tomto zabezpečení a následných opravách platí. Hlavně máme zájem na tom, aby se konalo. Ale nemůžeme souhlasit s polovičatým řešením. Stále věřím, že problém vyřešíme hlavně ke spokojenosti lidí. Tedy těch, kteří na Budějovické nebo v jejím okolí pracují nebo jej navštěvují. Zaslouží si, aby tohle místo bylo nejen bezpečné, ale splňovalo alespoň základní provozní a estetické funkce přirozeného centra největší městské části v Praze.
