Palestinské militantní skupiny vedené Hamásem zahájily 7. října ráno rozsáhlou invazi a ofenzivu proti Izraeli z Pásma Gazy. Prolomily bariéru mezi židovským státem a Gazou a vnikly do nedalekých izraelských osad a vojenských zařízení. Vedle vojenských cílů se zaměřily i na civilisty, mezi obětmi jsou také cizinci. Pod útokem se ocitl i hudební festival, teroristé vozili na kapotě auta zavražděnou Němku a natáčeli si při tom bestiální videa.
Izrael vyhlásil válečný stav
Jedná se o první přímý konflikt na území Izraele od arabsko-izraelské války v roce 1948. Poprvé od jomkipurské války v roce 1973 Izrael oficiálně vyhlásil válečný stav a došlo na úplnou blokádu Gazy. Židovský stát se však připravuje i na další možné napadení, tentokrát z Libanonu. „Jsem na severní frontě u libanonských hranic. Musíme být připraveni i na útok z této strany,“ řekl historik a analytik Jagil Henkinen.
Zatím není jasné, zda se i další státy v regionu do konfliktu zapojí. Buď jak buď, nejvíc skloňovaným slovem po vypuknutí konfliktu je překvapení. Hamás byl totiž neuvěřitelně rychlý, a navíc se mu podařilo celou akci udržet v tajnosti do posledních vteřin. To v rozhovoru pro Čtidoma.cz potvrdil i politolog a odborník na extremismus Jan Charvát.
Co vás na útocích nejvíc překvapilo?
Pro mě byly velice překvapivé především dvě věci. Tou první schopnost Hamásu připravovanou akci utajit. Nešlo o vystřelení několika raket, jednalo se o rozsáhlý pozemní útok. Druhou věcí je rozsah té pozemní operace, kdy se Hamásu podařilo zaútočit na území podstatně větším, než je samotná Gaza. A také úspěšnost tohoto útoku, kdy se podařilo získat, byť dočasnou, kontrolu nad částí Izraele, ukořistit zbraně, brát rukojmí. Také je zřejmé, že tento útok se vymyká tomu, nač jsme byli doposud mezi Hamásem a Izraelem zvyklí. Ostřelování izraelského území ze strany Hamásu je běžné. Stejně jako odvetné akce Izraele. V čem se však tento útok odlišuje, je neuvěřitelná brutalita ze strany Hamásu. To nejsou vojenské akce s účelem získání územního zisku nebo techniky. Jde o ryzí terorismus, kdy dochází k programovému vraždění civilistů. K tomu se důvody nacházejí jen těžko.
Útok začal v den 50. výročí vypuknutí jomkipurské války, nabízí se tedy srovnání obou konfliktů...
Tuto podobnost tam spíš hledají komentátoři a experti v Evropě. Samozřejmě, že díky datu a nepřipravenosti Izraele se toto srovnání nabízí. Ale současná situace není s tehdejší srovnatelná. Egypt tehdy zaútočil z důvodu, aby dlouhodobý konflikt s Izraelem, který jej vyčerpával, nějakým způsobem uzavřel. Využil toho, že jej Izrael v té době velmi podcenil. Je pravdou, že vojensky Izrael tehdy nakonec zvítězil, ale vedlo to k dalším jednáním a ve výsledku k jakési stabilizaci situace, Izrael například opustil Sinajský poloostrov. Takové východisko v současném konfliktu s Hamásem nevidím. Už kvůli té brutalitě, která povede k masivní odplatě ze strany Izraele. V tomto se těžko hledá nějaký větší smysl. Hamás se možná s obavami díval na jisté pokusy o usmíření mezi Izraelem a některými arabskými státy. Motivací tak mohlo být takové snahy přinejmenším zbrzdit. Hamás může kalkulovat s tím, že masivní odezva ze strany Izraele se nevyhne civilním obětem a v této situaci bude pro arabské státy obtížné nějaké sbližování s Izraelem. Hamás možná také potřeboval zvětšit dynamiku konfliktu, kalkuloval s udržením a možná zvýšením svého vlivu, který v jakémsi „zamrzlém“ konfliktu postupně upadal.
- Je odborným asistentem na Katedře politologie IPS Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a současně působí i na Katedře politologie a filozofie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
- Vystudoval politologii na FSV UK v Praze a politickou sociologii na Högskolan Dalarna ve Švédsku.
- Mezi hlavní oblasti jeho odborného zájmu patří politický extremismus, sociální patologie a politické subkultury a český politický systém.
Dá se předpovědět jaký bude další osud Gazy?
Musíme si uvědomit, že na území Gazy, které je menší než území Prahy, žijí více než dva miliony lidí. Je to navíc uzavřené území. Je tak zřejmé, že infrastruktura Hamásu je propojena s civilními obyvateli. Jakýkoliv útok ze strany Izraele na tuto infrastrukturu tak bude mít civilní oběti. Nikdo proto asi nepředpokládá, že by došlo k nějakému plošnému odstřelování Gazy. To, že by se vrátila okupace Gazy ze strany Izraele, také není pravděpodobné. Jakékoliv oběti na straně Palestinců povedou paradoxně k posílení Hamásu. Z tohoto pohledu tak situace v samotné Gaze nemá řešení a tento konflikt jej určitě nepřiblíží.
Útoky přišly v době politické krize v Izraeli, co to bude znamenat pro současného premiéra?
Pro Izraelce je tato situace šokem. Tyto útoky možná vrátily Izrael před rok 1948. Od té doby obyvatelé nebyli zvyklí, aby se na jejich území pohybovali nepřátelé, aby je zabíjeli a brali si z jejich řad rukojmí. Je zřejmé, že premiér Netanjahu se obrátil, ve snaze udržet se u moci, na ultranacionalistické strany. Ty jej přinutily věnovat zvýšenou pozornost otázkám palestinských osad, byla posílena vojenská přítomnost na západním břehu Jordánu. To zmenšilo vojenskou přítomnost na územích, o kterých hovoříme při útocích Hamásu. Jeho politika vedla k nestabilitě, která bezesporu vedla k tomu, že došlo i k oslabení silových složek. Je proto otázkou, zda se Netanjahuovi, který je bezesporu velmi silný politik, po skončení největší krize podaří toto své postavení obhájit. Pokud ne, potom ta paralela, o které jste hovořil na začátku, s jokimpurskou válkou může být. I po ní, ačkoliv Izrael vojensky zvítězil, musela odstoupit tehdy velmi silná izraelská premiérka Meierová.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Železná kopule proti Putinovi: IRON DROME
