Středočeský kraj i níže položený západ republiky si na zásadnější nálezy zatím musí počkat. Jednotlivě se sice hlásí například v Brdech nebo na Kladensku, spíše je to však zatím o náhodě. "Je stále hrozné sucho. Kdo ví, jestli se lesy letos ještě vzpamatují. Všichni samozřejmě věříme, že ano a že to bude co nejdříve," věří ve zlepšení Karel Suchánek, který bydlí nedaleko Berouna.
Kde máte velkou šanci?
Lépe jsou na tom například na Vysočině. Tam už to vypadá, že co výlet do lesa, to alespoň něco v košíku. "Hřiby, křemenáče, kozáky. A bedly, těch jsme našli nejvíc. Nicméně pořád to není ono, je znát, že horké počasí si vybralo svou daň," pokyvuje Pavlína Horáková, která houbařit vyrazila na Pelhřimovsku. Podobně je na tom i okolí Havlíčkova Brodu.
Právě na bedly je však třeba dávat velký pozor. Zatímco u hřibovitých hub jsou lidé většinou "ve střehu", protože tuší, že by jejich konzumace mohla skončit hodně špatně. Některé druhy bedel jsou ale prudce jedovaté a průjem či výplach žaludku je v takových případech pro houbaře ta lepší zpráva.
Pozor na jedovaté bedly
Jak si být jisti, že se neotrávíte? Ideálně sbírat jen takové druhy, které stoprocentně poznáte, což je hlavně oblíbená bedla vysoká. Jedlá je i bedla šedohnědá či bedla Konrádova. Abyste našli druhou jmenovanou, museli byste mít velkou kliku, navíc je uvedena na Červeném seznamu. Bedla zardělá také na talíři udělá hodně parády (přesto, že vlastně není bedla, se pro ni toto označení používá). Tady ale jedlé bedly končí.
Naopak velký pozor musíte dávat na bedlu zahradní, která způsobuje velmi nepříjemné alergické reakce. Odborníci varují také před bedlou ostrošupinnou, na pokoji byste měli nechat i bedlu Bresadolovu, bedlu lilákovou a další. Zkrátka ne vždy by vám řízky chutnaly.
Jak poznat bedlu vysokou?
A jak tedy bezpečně rozeznat jedlou bedlu vysokou od ostatních druhů? Mezi důležité určovací znaky patří, pokud houbu nemáte dobře nakoukanou, prsten na dlouhé štíhlé nožičce, správně třeni. Třeň má velký prsten, jakoby dvojitý s bělavým okrajem.
Dá se jím posunovat na třeni. Klobouk má šupinatý. Pod prstenem pokožka rozpraskává na drobné, přitisklé šedohnědé šupinky. Dužnina v klobouku je vatovitá, měkká, ve třeni tuhá, vláknitá, téměř dřevnatá. Chuť je za syrova příjemně oříšková, vůně jemná, houbová. Pokud tyto parametry odpovídají, není čeho se bát. Tak dobrou chuť!
