Pokud si někdo do 24. února myslel, že válka v Evropě většího rozsahu už nikdy nemůže vypuknout, tak se zásadně zmýlil včetně řady světových státníků, analytiků, ale i novinářů. Rusko spustilo agresivní vojenskou akci, kterou několikrát zdůvodňovalo, vždy trochu jinak, občas i protichůdně. Nicméně jak to v ruských reáliích chodí, účel světí prostředky i v tom nejkrajnějším slova smyslu.
Ruský prezident Vladimir Putin se nicméně zásadně zmýlil v odhadu situace, kdy se domníval, že obsadí za několik dnů Ukrajinu celou, svrhne legální vládu a udělá z této země druhé Bělorusko, čili poslušný ruský satelit, jak vyplývá z uveřejněných dokumentů britského Královského institutu spojených služeb pro obranu a bezpečnostní studia (RUSI). Takový scénář se však nakonec nerealizoval, protože se Ukrajincům hned na začátku konfliktu podařilo ubránit hlavní město Kyjev. Putin se rovněž zmýlil v tom, že Západ nebude posílat Ukrajině zbraňové systémy a že se omezí na formální poslání diplomatické nóty, v níž invazi odsoudí, nicméně neučiní žádné účinné kroky k pomoci těžce zkoušené zemi.
USA jako jazýček na vahách?
Od začátku války tak proudí zbraňové systémy na obranu Ukrajiny, k aktivním zemím patří také Česká republika, která zaujala hned 24. února rozhodnou pozici. Největší pomoc v podobě zbraní v tomto ohledu dodávají USA a na bojišti to je patřičně vidět. Na Ukrajinu proudí nejen bezpilotní prostředky, ale také raketomety, z nichž vynikají účinné systémy HIMARS, protitankové zbraně, a další nutné zbraňové prostředky sloužící k odražení invazorů.
Na druhé straně s protahujícím se konfliktem roste i na americké politické scéně určitý odpor k angažmá této země na Ukrajině. A hovoříme jak o progresivistech z Demokratické strany, kteří už v červnu 2022 napsali americkému prezidentovi Bidenovi dopis, v němž jej žádají o hledání diplomatického řešení války a apelují na hlavu státu, aby s Ruskem zasedl za jednací stůl.
Z druhé strany amerického politické spektra - republikánského - je část těchto představitelů přinejmenším zdrženlivá vůči Ukrajině a někteří plédují za to, aby se sice neukončily dodávky zbraní napadené zemi, ale pomoc byla případně "osekána", protože je finančně náročná. Tento postoj zastávají například Charles Eugene Roy a Georgie Marjorie Taylorová Greeneová.
Pokud by Republikáni zvítězili v prezidentských volbách v roce 2024, není vyloučeno, že by zřetelně posílily izolacionistické tendence v americké zahraniční politice, a tudíž by mohla být pronikavě zkrácena vojenská pomoc Ukrajině. V krajním případě, jestliže by se stal znovu hlavou státu Donald Trump, který v listopadu oznámil svou kandidaturu, by mohlo za republikánského prezidenta dojít k výraznému snížení dodávek či k jejich úplnému zastavení, což by nepřímo na druhé straně donutilo Ukrajinu jednat o uzavření míru, jakkoliv by pro ni nemusel být výhodný či akceptovatelný.
Bidenova podpora trvá, ale...
Otázkou samozřejmě zůstává, jestli se ještě v roce 2024 bude na Ukrajině válčit, nebo dojde k uzavření příměří či míru. Biden dal již několikrát najevo, že USA budou podporovat vojensky Ukrajinu i nadále, nicméně s čím dál větší únavou z války by tento postoj mohl doznat změn, protože stálé dodávky zbraňových prostředků USA postupně vyčerpávají a vrcholní političtí představitelé musejí brát samozřejmě v potaz vlastní obranyschopnost, stejně jako evropští partneři.
I u největšího dodavatele zbraňových systémů by tak mohla časem zvítězit americká doktrína národního zájmu, a tím pádem menší angažmá ve prospěch Evropy. Uvidíme tedy dále, který směr nakonec převládne, vývoj je otevřený. Na závěr dodejme, že USA sice vnímají válečný konflikt na Ukrajině silně, na druhé straně je sužují vlastní chronické problémy, jejichž řešení je prioritní, ať už máme na mysli vysokou kriminalitu, inflaci, zákaz potratů či jiná naléhavá témata.
KAM DÁL: Volodymyr Zelenskyj na Netflixu: Válka se stala zvykem, řekl. Můj syn dokáže vyjmenovat všech devět druhů zbraní.
