![](https://zivotastyl.cz/sites/default/files/styles/image_detail/public/images/na_vitkove_s_br._j._kuldou_0.jpg "Orel si podle vlastních Stanov ukládá za svůj cíl: "Povznesení duševních a tělesných sil v duchu křesťanském a národním a v duchu křesťanské solidarity a demokracie."")
O minulosti i přítomnosti této tělovýchovně-křesťanské organizace jsem si povídal se
Stanislavem Vejvarem, starostou středočeské Orelské župy Svatováclavské.
1) Přibližte nám, prosím, čemu všemu se Orel věnuje?
Už od svého začátku v roce 1909 má Orel program tělovýchovný a náboženský. Zároveň s tím i kulturní, charitativní a osvětový. Náš program vychází z myšlenky, že člověk se má rozvíjet nejen po stránce fyzické, ale i té duchovní. Proto vedle sportovních aktivit zahrnujeme do výchovy členů také náboženský prvek, kulturu a respektujeme a rozvíjíme vlastenecké tradice. Pořádáme řadu sportovních soutěží, různé duchovní, společenské a kulturní akce. Celostátně Orel provozuje všechny hlavní druhy sportu, z nichž nejvýrazněji je zastoupen florbal v rámci Orelské florbalové ligy. Masivní podpoře se těší rovněž stolní tenis. Oblibu si získaly zahraniční cykloturistické výpravy.
2) Stejně jako Sokol jste také tělovýchovnou a vlasteneckou organizací. V historii obou sdružení se opakovala léta slávy s roky nucené ilegality. Dodnes existují i některé jiné paralely. Nicméně, jak tyto dvě organizace spolu vycházely a vycházejí?
Orel vznikl za rakousko-uherské monarchie, kdy do něj vstupovali katoličtí kněží a věřící, kteří předtím nebyli organizováni nebo se podíleli na činnosti jiných spolků. Podstatná část katolíků tehdy vystoupila z liberálního Sokola a vstoupila do vlastní katolické tělovýchovné organizace. Proto od začátku existovala mezi oběma spolky nevraživost. Orlové tehdy čelili výčitkám, že narušují národní jednotu. Vzájemná řevnivost či ignorování – až na čestné výjimky - přetrvávaly během celé první republiky. Změna přišla až po druhé světové válce, kdy členové obou spolků po předchozí drastické válečné zkušenosti začali kooperovat. V současné době je jak mezi Orlem a Sokolem, tak i ostatními organizacemi pracujícími na dobrovolnické bázi, patrná snaha si vyhovět a spolupracovat.
3) Po útlumu v činnosti za první světové války a zákazu v letech 1939 až 1945 čekala na Orel nejdelší, více jak čtyřicetiletá, nucená přestávka. Jak se orlům podařilo na přerušenou tradici navázat?
Členové Orla se zapojili do prvního, druhého i třetího národního odboje. Kontinuitu si dokázali uchovat po celou dobu komunistické totality. Doma bývalí členové tajně uchovávali orelský odkaz v rodinách. V optimistickém klimatu Pražského jara dokonce požádali oficiální úřady o obnovu Orla. Bezúspěšně. Ve svobodném světě, především v USA, rozvíjela činnost exilová orelská organizace, která po pádu komunismu přenesla tuto kontinuitu zpět do Československa. Jako jednotlivci se orlové podíleli na demontáži komunistického politického systému.
4) Podařilo se orelskou tradici zachovat i na Slovensku a na území tehdejší Podkarpatské Rusi?
Orel se na Podkarpatské Rusi podařilo založit až během 30. let 20. století. Ohlas nacházel zejména u místního karpatoruského obyvatelstva, Rusínů a Ukrajinců hlásících se k řeckokatolické církvi, a rovněž u katolického duchovenstva. Existence spolku končí rozpadem Československa a maďarskou okupací v březnu 1939. Jinak tomu bylo na Slovensku, kde Orel vznikl po založení společného státu r. 1918. Pro národnostní spory a touhu po autonomii sdílenou s Hlinkovou ludovou stranou vystupoval slovenský Orel většinou nezávisle na brněnském ústředí Československého Orla. Vyhlášení Slovenského státu 14. 3. 1939 znamenalo zánik většiny samostatných spolků. Organizace akceptované novým režimem a pracující s mládeží vplynuly do Hlinkovy mládeže, což byl také osud slovenského Orla. Po 2. světové válce se Orla na Slovensku – na rozdíl od Čech a Moravy – nepodařilo znovu uvést do života. Své obnovy se zde dočkal až v devadesátých letech. Současný Slovenský Orol je početná organizace, se kterou nás pojí vzájemné přátelství, spolupráce a členství v Mezinárodní federaci katolické tělovýchovy (FICEP).
5) Jaká je vůbec současná situace Orla v České republice?
Naše organizace se slibně rozvíjí. Fungují všechny složky hnutí – jednoty, župy i ústředí. Máme kolem 17 000 členů. Pozitivní na této skutečnosti je, že přes polovinu tohoto počtu tvoří děti a mládež. V jednotách a župách pracují schopní a obětaví lidé. V restitučních řízeních se nám navrátily mnohé orlovny – spolkové domy s tělocvičnami. Do budoucnosti proto hledíme s důvěrou a optimismem.
6) Kdo se může stát Orlem?
Jsme organizace otevřená pro všechny generace. Přihlásit se mezi nás může každý, kdo souhlasí s našimi stanovami a programem. Uchazeč o členství nemusí být bezpodmínečně věřící, avšak předpokládáme minimálně respekt ke křesťanským a národním hodnotám. Přijetí do jednoty je podmíněné občanstvím České republiky. Vstup nového člena schvaluje příslušná jednota, do které se dotyčný hlásí.
7) Největší zastoupení má Orel tradičně na jižní Moravě. V Čechách, v tomto ohledu, patří k nejsilnějším Svatováclavská župa, organizační jednotka z prostoru středních Čech. Proč tomu tak je, a co se snažíte novým zájemcům nabídnout?
Morální povinností Orla je zůstat věrný vlastním orelským kořenům. Naše organizace však musí také umět vyjít vstříc požadavkům doby. Snažíme se proto nabízet aktivity, o které je ve společnosti zájem. V Dobříši například existuje profesionální orelský závodní oddíl aerobiku, který tvoří přes 250 členů různých věkových skupin a výkonnostních tříd. Vede jej kolektiv licencovaných trenérů v čele s několikanásobnou mistryní světa Mgr. Klárou Jandovou. Ve středočeské župě se vedle zmíněného aerobiku věnují orlové nejvíce cykloturistice, stolnímu tenisu, míčovým hrám, tenisu, pěší turistice nebo běžkám. Pořádáme dětské tábory a z duchovních akcí také vlastní župní náboženské poutě. Přehled o naší činnosti získáte na župním webu http://orel-zsv.g6.cz a informace o celostátní organizaci jsou k dispozici na stránkách www.orel.cz.
8) Kromě Dobříše tvoří Svatováclavskou župu i jednoty v Sázavě, Kladně nebo třeba v Divišově. Představte nám stručně situaci, v jaké se tyto jednoty nacházejí?
Jednota Dobříš je na tom člensky, i co se týče sportovní nabídky, z vyjmenovaných místních organizací nejlépe. Zdejší orlové mají k dispozici vlastní orlovnu a hřiště. V ostatních jednotách jde především o činnost volnočasovou a kondiční. V Kladně si například pronajímáme tělocvičnu, kterou využíváme zpravidla pro míčové sporty. V Divišově se naši členové zúčastňují především orelských i neorelských soutěží ve stolním tenise. Sázavský Orel nabízí hlavně cykloturistiku a pěší turistiku. Podobně se profiluje kolínský Orel, který disponuje orlovnou a který úzce spolupracuje se skauty v turistické, tábornické a všestranně sportovní oblasti.
9) Sdělil byste nám nějakou zajímavost z dějin Orla?
Naše organizace získala kredit tím, že byla nejen zastáncem katolické církve, ale také vlasti a národa. Když bylo národu nejhůře, orlové věděli, kde je jejich místo. Starosta Československého Orla, katolický kněz a politik Msgre. Jan Šrámek byl ministerským předsedou čs. exilové vlády E. Beneše v Londýně za 2. světové války. Málokdo dnes ví, že členy Orla byli také Jan Kubiš a Josef Gabčík, atentátníci na německého protektora R. Heydricha. Přehlíženou skutečností je fakt, že Orel za první republiky dokázal zorganizovat mnohatisícové slety v Brně r. 1922 a v Praze r. 1929, které se zapsaly do historie jako významné celonárodní tělovýchovné slavnosti. A v neposlední řadě držíme primát v odporu proti komunistické totalitě. Byli to orlové, kdo po uchopení moci komunisty r. 1948 vystoupil s posledním masovým shromážděním proti nastupující totalitě během zakázané orelské pouti na moravském Svatém Hostýně v srpnu 1948. Tehdy tam přísahalo věrnost církvi a vlasti přes 100 tisíc orlů a věřícího lidu.
