Vstupem do manželství každý bezpečně ví, že vzniká společné jmění manželů. Na ostatní povinnosti, které nejsou tak známé, se však snadno zapomíná. A tak se občas stane, že si někdo vyrazí koupit nové auto bez manžela, zapíše se na vysokou školu do vedlejšího města nebo utratí statisíce za svůj nový koníček. Zákon na to má však svá přísná pravidla.
„Nedávno jsem se ptala manžela, kolik vlastně vydělá. Často totiž slyším, že nemáme peníze, když chci něco koupit dětem. Přiznám se, že jsem se o to vlastně nikdy nezajímala, protože jsem měla své peníze. Od chvíle, co jsem ale na rodičáku, přežiju sotva do dalšího měsíce a u pokladny počítám každou korunu. Prý mi do toho ale nic není, že mi dává dost. Už jsem zoufalá,“ říká pro Čtidoma.cz čtenářka Magda. A jak sama tuší, zákon v takovém případě mluví v její prospěch.
Jeden se nemůže mít lépe
Jako manželé máte nejen rovné postavení a stejná práva a povinnosti, také vám zákon ukládá právo znát příjmy manžela i veškerý jeho majetek. Ve skutečnosti tomu bývá mnohdy naopak, ale zákon předpokládá, že pokud s někým vstoupíte do manželství, žijete stejně, a stará se o to, abyste měli shodnou životní úroveň.
Otázka financí mimo jiné také souvisí s právem znát, kde váš manžel pracuje či studuje, případně zda v budoucnosti uvažuje o změně zaměstnání. Zvlášť tehdy, pokud by takové změny významně ovlivnily chod rodiny, případně zapříčinily její stěhování. Tomu se říká povinnost brát zřetel na zájem rodiny – a to při podnikání, zahájení studia, při volbě zaměstnání a dalších rozhodnutích.
Povinnost přispívat na domácnost
Fakt, že by se měli manželé podílet na chodu domácnosti také finančně, zřejmě nikoho nepřekvapí. Častou otázkou je však kolik – přesně polovinou? A co když jeden vydělává podstatně více? Nebo je žena na mateřské či rodičovské dovolené? I tak musí dávat to, co předtím?
Na to má zákon jasnou odpověď, ukládá totiž každému z manželů povinnost přispívat podle svých osobních a majetkových poměrů. U ženy, která pečuje celodenně o dítě, se tak předpokládá, že dosahuje nižších příjmů. O polovině zákon nikde nemluví a ani by to nedávalo smysl. Schopnosti a možnosti totiž nemají manželé zpravidla stejné – a to například kvůli odlišnému vzdělání. Souvisí s tím také vzájemná vyživovací povinnost, kterou je možné uplatnit až dva roky po rozvodu.
Kde budeme bydlet?
Manželé jsou povinni se domluvit na tom, kde budou mít domácnost, a také na tom, jak bude rodina žít. Nelze tak, aby se jeden z nich rozhodl, že celou rodinu přestěhuje na druhý konec republiky a druhý manžel musí bez výhrad souhlasit. Dokonce pokud nejsou v této věci manželé schopni se dohodnout, přichází na řadu soud, který může rozhodnout za ně.
Manželství je smlouva
Vzít si někoho znamená uzavřít s ním smlouvu o vzájemných právech a povinnostech. Nelze tak, aby se jeden měl významně lépe, druhý živořil nebo aby se rozhodoval sám za sebe, pokud nejde o marginální záležitosti jako to, co si dáte dnes k obědu.
Až příště budete stát uprostřed hádky a řešit, že o tom druhém nic nevíte, vzpomeňte si na to!
Zdroj: autorský článek zpracovaný dle občanského zákoníku v aktuálním znění
KAM DÁL: Termíny pro podání daňového přiznání se krátí. Zapomnětlivcům hrozí až statisícové pokuty.
