Blízko Prahy se rozkládá Jeneč, v níž žije kolem patnácti set obyvatel, takže představuje klasickou obec na „předpolí“ hlavního města. Podobně jako jiné vsi, tvořila i ona část hospodářského zázemí šlechty, duchovenstva a později měšťanů. Jenči se v průběhu historie dostalo rovněž cti být majetkem císařů. Od konce 16. století patřila k panství Červený Újezd, první polovinu 18. století do panství Tachlovice, nejdříve pod Slánský, později Rakovnický kraj.
V polovině 19. století, kdy již bylo zrušeno poddanství, se Jeneč stala samosprávnou obcí. I tehdy však spadala soudem pod Unhošť, politicky do Smíchova, až se na konci 19. století stala součástí politického okresu Kladno. V polovině minulého století byla přiřazena k Praze – západ, a tak je tomu dodnes.
Je to vlastně Jeník
Z jakého důvodu k tomu došlo, se nám nedochovalo, ale je jisté, že tahle obec dostala jméno po jednom z nejoblíbenějších křestních jmen v našich krajích - Jan. Vzhledem ke skutečnosti, že každý správný Čech je také trochu Němec, byl název obce uváděn i v řeči našich sousedů jako Jens či Genese, přičemž naposledy uvedený název opravdu nebyl inspirován Prvním knihou Mojžíšovou.
Tento „Jeník“ udělal své první krůčky na českých luzích ve 12. století a je to tedy v současnosti již opravdu letitý kmet. V katastru obce byly celkem dvě tvrze a několik dvorů. Z toho je patrné, že se jednalo o lokalitu vysoce ceněnou. Využívalo je několik subjektů, z nichž jmenujme například kladrubský klášter a jistě nelze zapomenout ani na malostranské měšťany. Ti se zde stali majiteli půdy a lesů za Přemysla Otakara II. a výnosy z této lokality našly svůj cíl v jedné z nejmalebnějších části hlavního města. Od 16. století, kdy se zdejších majetků ujal Šebestyán Plánský ze Sceberku, došlo ke scelení částí Jenče a figuroval tu jediný majitel.
Od 19. století se jím stal „císařsko-královský dům“, tedy Habsburkové. Poslednímu z nich, císaři Karlu I., byl mimo jiné i tento majetek odňat a přepsán na Československý stát.
Poklidná současnost
V 21. století Jeneč nepředstavuje žádného hospodářského či společenského dravce, ale v každém případě se jedná o spořádanou obec, poskytující občanům v blízkosti Prahy standardní uživatelský komfort. Nachází se zde, vedle dalších, dnes již běžných služeb, také veřejná knihovna, Sokolovna a dokonce i sportovní hala. Svým občanům zajišťuje obec společenské vyžití. Pořádá spolu se spolky a školou pravidelné plesy, koncerty, divadelní představení a sportovní akce. Pravidelnou náplň má i nově zřízená Veřejná knihovna a kulturní centrum. Je to určitě příjemné místo k bydlení a životu a rozhodně se nejedná jenom o další „noclehárnu Prahy“.