Jak se rodí kariéra
Ignác Vondráček v době svého mládí neměl předpoklady pro podnikatelskou dráhu. Otec byl nemajetný stavitel a chlapec vystudoval gymnázium a filosofickou fakultu v Praze. Ve studiích ho podporovali jeho učitel i farář, kteří rozpoznali jeho talent. Zdálo se tedy, že Ignácova kariéra se bude odvíjet v nepříliš lukrativním odvětví humanitních věd, ale on sám patrně brzy pochopil, že pro něj „tudy cesta nevede“.
Odjel do Uher na Slovensko a v Banské Štiavnici roku 1842 úspěšně dokončil hornickou akademii.
Vondráčkova kariéra úspěšně pokračuje
Při sledování jeho profesní dráhy nestačíme přeskakovat z jednoho koutu území tehdejšího mocnářství na druhý. První praxi v oboru získal na Slánsku, v dolu v Otvovicích a Podlešíně. Pak následoval přesun do Příbrami, z ní vedla jeho cesta do Polské Ostravy, kde začal pracovat pro hraběte Salma. Mladý muž se posléze stal správcem železáren na Bruntálsku, nicméně po dvou letech úspěšné manažerské činnosti se vrátil do služeb hraběte Salma a stal se ředitelem jeho hornických a hutnických závodů.
V roce 1867 ho postihla tragédie, jeho žena podlehla tehdy neléčitelné tuberkulóze.
Rekapitulace plodného života
Po smrti manželky se Ignác Vondráček vrátil na Ostravsko jako samostatný podnikatel v důlním průmyslu. Byl činný i v komunální politice, ale základem jeho aktivit byla pozice v hornictví. Až když se dostavily zdravotní problémy, utlumil své pracovní nasazení, věnoval se častým návštěvám vídeňských lázní a posléze v roce 1887 zemřel.
Ignác Vondráček představuje neobyčejně koncentrovanou a dynamickou osobnost českého podnikatelského sektoru, která nehleděla jenom na maximalizaci vlastního zisku, ale v rámci možností pečovala i o harmonické soužití podnikatele a zaměstnanců. Kdyby žil v naší době, jistě by sloužil za vzor všem kolegům – milionářům.
Nebo se jím může stát i přesto, že je již dávno po smrti?
