Člověk asi nemusí být génius, aby mu bylo jasné, že v níže položených polohách to momentálně není nic moc. Lesy jsou vyprahlé, najít se sice dá i například ve Středočeském kraji u Mníšku pod Brdy, ale je to několikahodinová dřina s nejasným výsledkem. Pokud chcete mít jistotu, musíte zkrátka vyrazit někam výš.
Šumava byla jasná volba
Dilema bylo v pátek jen jedno. Jeseníky, nebo Šumava? Nakonec vyhrálo pohoří s Velkým Javorem coby nejvyšším bodem. Při letmém pohledu na sociální sítě to Šumava vyhrála na celé čáře, drtivá většina pěkných úlovků byla právě odsud. Volba padla na Železnou Rudu jako ideální místo na hranici Národního parku.
Páteční cesta od Prahy byla sice ve třicetistupňovém vedru úmorná, ale vidina hřibu velkých jako dětská hlava byla samozřejmě mnohem silnější. Podvečer proběhl ve znamení příprav (vynikající tataráček a dvě pivka), do postele už po desáté, aby se ráno oči rozlepily pokud možno co nejdříve.
Den D je tady
Sobota 21. července jako Den D. Pořádná snídaně, nabrousit švýcarský nožík, nastříkat (prý) účinným repelentem proti klíšťatům, chybět nemohl ani košík. A šlo se na věc! Po třech hodinách v lese musím říct, že to za to stálo. Některá houba je možná z Německa, protože nachozených kilometrů bylo opravdu hodně.
Červivost hub je sice zhruba sedmdesát procent, zejména větší hřiby prakticky kompletně zůstávaly v lese. Konečný účet 87 hřibů "pravých", 7 růžovek a 29 pančáků (hřibů hnědých). Další desítky hub, jak bylo zmíněno, zůstaly na místě. Takže jestli máte rádi houbaření prostě pro ten pocit, tak neváhejte ani chvíli. Jestli totiž nezaprší, i Šumava bude velmi brzy suchá.
