V Gruzii vypukly v ulicích nepokoje, které demonstrovaly ostrý odpor proti kontroverznímu zákonu o zahraničních agentech. Normu podrobili kritice i přední gruzínští umělci, akademici nebo odbory. Vláda sice oznámila stažení sporné normy z parlamentu, nicméně to do budoucna neznamená, že v zemi nastane klid. Právě naopak. V Gruzii se střetává východní a západní svět a není jasné, jaký směr nakonec převládne.
Bojiště Gruzie – souboj východních a západních vlivů
Vývoj v zemi je totiž v současné zemi přinejmenším složitý. Gruzie ve světle války na Ukrajině podala na začátku března 2022 přihlášku do EU. Dlouhodobým cílem je také vstup do Severoatlantické aliance. Ekonomika země vykazuje slušný vzestup a gruzínská vláda dává najevo, že se chce sbližovat se západními politickými a ekonomickými strukturami. O to více překvapilo předložení zmíněného zákona, který experti přirovnávají k ruskému opatření, jehož pomocí Vladimir Putin v podstatě umlčel své kritiky. Země chce sice směřovat na Západ, nicméně přináležitost k východním vlivům pramenícím ještě ze sovětských časů je zde více než patrná.
Pokud chce kterákoliv země spojit svůj osud se západními strukturami, potřebuje nejen funkční hospodářství, ale také funkční demokracii a politické elity, které se s ní vnitřně ztotožní a budou za ni ochotny bojovat. A její stav v Gruzii se nenachází na vzestupné trajektorii – podle mnohých analytiků a pozorovatelů se nachází spíše stále ještě ve stadiu úpadkovém. Pozitivní zprávou ovšem je aktivizace poměrně velké části společnosti, která protestovala proti spornému zákonu. To, co brzdí Gruzii na cestě na Západ, jsou především vnitřní mocenské boje a vysoká míra korupce.
Je jasné, že pokud by byl zákon o zahraničních agentech přijat, přivřelo by to Gruzii dveře do západních struktur a nasměrovalo by to zemi k autoritářskému modelu, nikoli nepodobnému tomu, který panuje nyní v Rusku. Zároveň by přijetí normy bylo v rozporu s kodaňskými kritérii, která požadují po konkrétní zemi, která chce vstoupit do EU, stabilní demokratické prostředí či zaručení dodržování lidských práv.
S Putinem v zádech
Na jedné straně sporný zákon, na druhé deklarovaná snaha přiblížit se Západu, to jsou důkazy o rozdělené zemi, kde se prolínají či střetávají západní a východní vlivy. Nesmíme také zapomenout ani na ruské zájmy v Gruzii, ani na skutečnost, že na území Gruzie se nacházejí dvě autonomní republiky, Adžárie a Abcházie, jež nemá ústřední gruzínská vláda pod svou kontrolou, neboť jsou ovládány Ruskem. Podobnost s Podněstřím v případě Moldavska není v tomto případě čistě náhodná. To, že je Rusko schopno napadnout cizí stát, už ostatně víme.
V roce 2008 Rusko nejprve vyhlásilo podporu dvěma separatistickým republikám, protože v nich údajně probíhala genocida. Pak ruská vojska vtrhla do Gruzie a začala pětidenní válka. Paralela s Ukrajinou opět není náhodná. Rusko je sice vojensky vázáno na Ukrajině, nicméně v Moldavsku i Gruzii má své mocenskopolitické zájmy, protože obě země vnímá ještě postaru jako svou vlivovou sféru.
Cesta na Západ bude kavkazské zemi trvat ještě dlouho, existují zde zřetelné autoritářské tendence ještě z dob minulých. Jejich protiváhu představuje prezidentka Salome Zurabišvili. Pokud však Gruzie přijme v následujících letech potřebné reformy a další kroky, které ji přiblíží Západu, ruská nervozita – stejně jako v případě Moldavska – zákonitě poroste. Někteří analytikové by pak nevylučovali ozbrojený zásah vůči „neposlušným“ zemím, jako je právě Gruzie. Na tomto kavkazském státu je jasně vidět, že cesta do EU a NATO bude ještě dlouhá a trnitá.
Zdroj: redakce
KAM DÁL: KOMENTÁŘ: Putinovo pevné sevření povoluje? Někteří tradiční kremelští spojenci začali razit vlastní cestu.
