V opravdu jen naléhavých případech odložil starý správce každovečerní péči o zahrádku. K jednomu z nich patřil rozléhající se řev motorů, který dával tušit, že si parta floutků dala znovu sraz na jím pečlivě udržované hrací ploše.
Tehdy snad i konev s vodou letěla zahradou a zestárlé tělo se hněvem napnulo k nezvyklému běžeckému výkonu. Když měl konečně bandu trávníkových vandalů na dohled, cosi nepěkného zvolal. Prý jako když hodíte botou do hejna vrabců, stejně tak se po veteránově výtce rozprchlo i klubko mladých motorkářů. Hned na to se na potemnělém hřišti rozpoutal hodně nerovný souboj, ve kterém se parta kluků na motorkách vyhýbala zoufalým útokům ztečí starého fotra.
Pohled na právě ničený trávník, další a další túrování motorů, smích a navíc i pobízivé volání výrostků dohánělo správce zuřivostí až k slzám. Snad se tehdy v klucích ozvala už konečně lítost a začali hřiště opouštět. „Způsobně“ se rozloučil až poslední z nich, který se za táhlého „nazdááááár“ vydal směrem z hrací plochy prostředkem fotbalové brány.
Už se pomalu zdálo, že správcova trestná výprava skončí drtivým fiaskem, když znenadání udeřila spravedlnost. Po odchodu z předvečerního tréninku totiž zapomněli fotbalisté sundat z brány síť, která se ve večerním šeru stala „uctivému“ opozdilci nečekanou pastí. Následná rána, kterou jen za malou chvíli vystřídal hluk pobublávajícího ležícího stroje a řev opodál sedícího motoristy dávaly tušit, jaký trest si pro mladého uličníka osud připravil.
Po dopadení jednoho ze svých druhů se parta motorkářů na hřiště už více neodvážila.
