![](https://zivotastyl.cz/sites/default/files/styles/image_detail/public/imgs/06/demonstrace_vlada.jpg "Na demonstracích dezinformátoři "bojují" za svobodu slova")
„V devadesátých letech byli symbolem extremismu skinheadi s vytetovaným hákovým křížem na krku. Část lidí, kteří měli tendenci směřovat ke kombinaci nacionalismů či autoritářství, to zřejmě ovlivnilo. Ovšem necítili se jako následovníci Adolfa Hitlera. Proto se drželi dál. Doma nadávali na černochy, cikány i homosexuály, ale neměli pocit, že by chtěli být součástí nějaké skinheadské bojůvky,“ vysvětluje pro Čtidoma.cz politolog Jan Charvát.
Ve chvíli, kdy se tato scéna zhroutila, což podle Charváta bylo kolem roku 2013, zmizel pro „obyčejné lidi“ důvod nezapojit se. „Objevili se antiislamisté – a s nimi obrovská proměna. Najednou to nebyli skinheadi, žádní kluci s tetováním. Byl to docent Konvička z jihočeské univerzity. Nebo PhDr. Petr Hampl, Ph.D., prostě chlapi ve věku čtyřicet, padesát let, zcela etablovaní v systému. Taková Dělnická strana, to je dnes úplně marginální.“
O čem se tedy dnes bavíme, když mluvíme o extremismu?
Je to mnohem hlubší, složitější na vyřešení a také mnohem hůř uchopitelné, než když jste měli skinheady s potetovanou hlavou a bomberem. Dnes to totiž na první pohled nevidíte. Existuje strašná spousta nešťastných lidí, kteří jsou v nezáviděníhodné situaci. Jsou vzteklí, různě se mezi sebou prolínají. Mohou to být třeba vaši sousedé. A dezinformátoři mají žně.
- Je odborným asistentem na Katedře politologie IPS Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a současně působí i na Katedře politologie a filozofie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
- Vystudoval politologii na FSV UK v Praze a politickou sociologii na Högskolan Dalarna ve Švédsku.
- Mezi hlavní oblasti jeho odborného zájmu patří politický extremismus, sociální patologie a politické subkultury a český politický systém.
Jsou prvoplánově zlí, chtějí škodit?
Vůbec ne! Dokonce to ani nemusí být antisystémoví revolucionáři. Rozhodně nemá smysl všechny shrnout a nazvat je dezoláty. Jasně, jsou mezi nimi. Když půjdete na demonstraci Vrábela, tak deset procent bezzubých s pivem v ruce uvidíte. Zbytek jsou ale normální lidi, často s dobrým vzděláním.
Proč jsou tihle lidé větším nebezpečím než například skinheadi, kteří byli schopni z vás na ulici vymlátit duši, pokud jste se na ně špatně podíval?
Ve společnosti budeme mít vždycky pár neonacistů. Ale ti ani v době své největší slávy neznamenali žádné reálné nebezpečí pro Českou republiku. Ano, byli problém, když byl člověk Rom, skejťák, případně pankáč. Chápu, že když vám deset chlapů skáče po hlavě, pak je vám jedno, že nejde o klíčový průšvih. Ale z pohledu společnosti to opravdu bylo nepodstatné. Jenže u nás jsme se roky na tuto scénu soustředili, řešila se Dělnická strana Národní odpor a další. Už dlouho je to nesmysl. Teď se to ukazuje.
Kdy došlo k obratu?
Kolem roku 2015 rychle vybujely skupiny kolem migrační krize, terorismu a antiislamismu. Politici se snažili svézt na této vlně. Vzpomeňme na Miloše Zemana, jak s Konvičkou zpíval hymnu. Dnešní premiér Fiala jezdil do Maďarska kontrolovat, jestli se plot staví správně. Andrej Babiš ještě před volbami 2021 vykřikoval, že nám sem Piráti přivedou migranty. Takže politici částečně přebrali agendu nejrůznějších skupin. Tady se začal pokládat základ dezinformační scény, protože zmíněné skupiny začaly mít pocit, že jsou správnou stranou barikády. Nikdo proti nim nic neudělal, téměř vše se nechalo běžet. Nahrával tomu i Zeman jako prezident, Babiš coby premiér a další. Nespokojení lidé se kolem nich mohli v klidu shromažďovat. Politici nicméně začali ustupovat od islamismu, protože zjistili, že už to nefunguje...
...a přišel covid!
Přesně tak. Opět jsme přehlédli varovné signály. A teď se hrozně divíme. Covid do náruče dezinformátorů nahnal obrovské množství lidí, prostě je převálcoval. Mě nebo třeba vás se covid finančně v podstatě nedotkl. Ale teď si představte, že jste kuchař a vaše manželka servírka. Máte dvě děti ve škole, přijde covid. Přijdete o práci, dětem musíte zajistit počítače, aby byly online. Nemáte peníze. Co naopak máte, je pocit, že pro vás v rámci státu nikdo nic nedělá, nebo dělá málo. Jste vytočeni na maximum, přitom nejste dezinformátor, ani extremista. Ale když někdo uspořádá demonstraci proti vládě, tak na ni jdete. Protože to je jedna z mála věcí, kterou reálně můžete udělat.
Je to tak, že část těch „naverbovaných“ během covidu zůstala na straně dezinformátorů?
Ano, někteří odešli, část z nich ale zůstala. Naučili se číst jejich věci a získali vědomí – nebo se prohloubilo jejich vědomí – že systém není pro ně. Dnes tvrdí, že si všechno domluví prolhaní politici v Praze. Nebo Židé s Američany apod. Na tom chci jen demonstrovat, že nejde o jednu skupinu lidí, naopak. Je to široké spektrum.
Jak důležitá je srozumitelnost dezinformační scény, její jasné určení, kde je dobro a kde zlo?
Naprosto zásadní. To, co šíří dezinformační scéna, je pro lidi, kteří ji následují, srozumitelné. Zatímco druhá strana, řekněme ta vládní, pro ně srozumitelná není. Většinou k nim ani nemluví. A ještě je třeba podotknout, že dezinformátoři své postupy stále zdokonalují a útok proti současné vládě je pro ně nejlogičtější.
Je dezinformační scéna napojena na Rusko?
Část ano. Ale zbytek to tlačí sám o vlastní vůli. Jasně, opakují proruské narativy. Buď z toho mají peníze, nebo s nimi souhlasí. Jde to číst tak, že jasné zlo je Brusel. Takže někde musí být dobro, což je druhá strana, tedy Východ. Takto jednoduché to je. S čímž souvisí skutečnost, že velkou část dezinformační scény tvoří lidé ve věku padesát, šedesát let, kteří vyrůstali za socialismu. Celý život se učili, že Západ je zlo a Východ dobro. V 90. letech to zmizelo. Ale spoustě těch dnes nespokojených se vrací to, co měli zafixované. Jen si to oživili.
Jaký příklad můžeme dát?
Válku na Ukrajině. Dezinformační scéna vám řekne, že chce mír. S tím souhlasíte, každý chce mír. Zeptáte se, jak si to představují. Odpoví, že přestaneme dodávat zbraně Ukrajině a začneme znovu obchodovat s Ruskem, abychom měli levný plyn. Namítnete, že to přeci není mír, protože se jasně staví na stranu Ruska. Oni začnou vykřikovat, že ne, že tak to rozhodně není.
Existuje řešení problému?
Bude to určitě složité a také drahé. Nechali jsme to zajít daleko. Dopustili jsme problémy s exekucemi, ghettoizaci a strukturální nerovnosti v regionech, což se nám teď vrací. Politická strana dnes musí vydat obrovské peníze, aby vyhrála ve volbách, protože regiony ji volit nebudou. Takže řešme problémy systémově a za deset let se budeme moci bavit o tom, zda se to povedlo nebo ne.
KAM DÁL: Generál Pavel udělal z kampaně referendum o Babišovi. Předseda hnutí ANO pohřbil své šance hned na začátku.
