Přenašeči klínopisných tabulek?
Výměna informací fungovala po celém světě už od dávného starověku. Nejdříve se jednalo o poselství předávané ústně, které adresátu musel sdělit osobně posel. Jakmile bylo vynalezeno písmo, jež se začínalo používat od zhruba třetího tisíciletí před Kristem ve starém Sumeru a Egyptě, začínaly mít dopravované zprávy rovněž charakter psaných sdělení. Pochopitelně se tak dorozumívaly osoby znalé tohoto umění, tedy panovníci, vysoká šlechta a také kněží. Tato forma předávání zpráv nabývala postupně důležitosti. Jenomže po dlouhá staletí se zprávy od jedné ke druhé osobě zasílaly neorganizovaně, tedy vždy jenom „po někom“, ať již máme na mysli posla nebo poselstvo mocné osoby, či na druhé straně někoho, kdo se ubíral právě do oblasti, v níž shodou okolností byl adresát, kterému chtěl něco vzkázat či napsat níže postavený člověk. Nicméně, jak ve světě, tak i u nás se postupně začínalo formovat organizované doručování zásilek v rámci jednoho státu.
Poštovní síť značky Taxis
Můžeme nebo nemusíme mít v lásce rakouský šlechtický rod Habsburků, ale jedno mu neupřeme: stál totiž u zrodu organizované přepravy poštovních zásilek u nás. Prvním monarchou, s jehož osobou je tato záležitost spojena, je Ferdinand I. Ještě před rokem 1526, kdy byl zvolen českým králem, došlo z jeho popudu k zahájení provozu pošty. S organizací služby už měl zkušenost z rodiny Taxisů. Ti v té době totiž již zorganizovali poštovní služby v mnoha evropských zemích. Na žádost Ferdinanda I. se Antonín Taxis ujal role zřízení pravidelné poštovní linky Praha – Vídeň. Ta zůstala zachována i poté, co byl Ferdinand zvolen českým králem a zanikl tak její hlavní účel – operativně informovat o průběhu volebních „nálad“ v Praze. Panovnice Marie Terezie pak začlenila tuto poštovní službu do hierarchie státní správy.
Dodejme, že se ve funkcích Vrchních pražských poštmistrů vystřídali vlivní Taxisové, což trvalo do roku 1564, kdy poslední z této „poštovní dynastie“, Kryštof, byl pro dluhy a nepořádky nejenom zbaven místa, ale i uvězněn.
Naše dopisy má v rukou stát
Zatímco po uvěznění Kryštofa Taxise pokračovala ještě éra „šlechtických poštmistrů“, v roce
1722 král Karel VI. poštu zestátnil, tedy plně její výkon podřídil koruně. S trochou nadsázky můžeme říci, že tento stav trvá dodnes. Za 1. republiky byla pošta regulována v té době stále ještě platným císařským patentem č. 47 z roku 1838, postupně pak bylo toto ustanovení nahrazeno novými předpisy z let 1946 a poté 1949. V roce 1992 byla pak dosud jednotná správa pošt a telekomunikací rozdělena mezi Českou poštu, státní podnik a SPT Telecom, státní podnik ..
Musíme konstatovat, že v současnosti pošta díky novým komunikačním technologiím poněkud ztrácí na významu. To však není důvod k tomu, abychom jí upřeli historickou důležitost. Bez ní by bylo na světě nejenom smutno, ale nejspíš by mnozí z nás ani nežili. Milostná korespondence zajisté představovala nemalý díl dopravovaných zásilek…
