Počty divokých prasat v Evropě a především v České republice rostou každým rokem. Přitom jsou oblasti, kde se v Česku těžko s divočákem potkáte, a jinde jsou jejich stavy neúnosné.
Za přemnožením divočáků je způsob hospodaření na polích
Divoká prasata způsobují škody na polích, v lese je spíše jejich přirozená schopnost hledat si potravu v zemi rytím vítána. Proč je v krajině tolik divočáků? Především za to může způsob hospodaření – obrovské lány řepky a kukuřice, kde se zvířata drží po celou dobu vegetace těchto plodin. Najdou tam potravu, ale i úkryt, a jsou tak i těžko odlovitelná.
Prase divoké je velký sudokopytník z čeledi prasatovití. Jeho domovinou je velká část Evropy a Asie, ale člověkem byl zavlečen i na jiné světové kontinenty. Jedná se o typického všežravce, který k životu preferuje staré lesní porosty. Prase divoké bylo vždy významnou lovnou zvěří. Je také předkem prasete domácího, které se chová pro maso a tuk.
Divoké prase je chytřejší než pes
Na jejich populaci má také vliv sezonní nadúroda žaludů a bukvic a především jejich přizpůsobivost. Divočáci jsou velice inteligentní zvířata, jejich IQ je vyšší nežli u koní či psů. Tato zvířata byla vždy vnímána jako takzvaná škodná – lidé je pronásledovali od pradávna. Lovili je na potkání a dokázali je v podstatě vyhubit.
Divočáci na pokraji vyhubení
V 18. století byla divoká prasata na našem území prakticky vyhubena a ještě v 19. a do poloviny 20. století byl jejich výskyt na českém území prakticky na nule. Prasata se v té době chovala pouze v oborách. Ke konci druhé světové války se divočáci teprve začali objevovat ve volné přírodě poté, co byly obory zrušeny nebo nedostatečně udržovány a zvířata z nich začala unikat.
Zhruba od roku 1950 jejich stavy začínají stoupat a v současné době jsou v mnoha oblastech přemnoženým druhem. Je poněkud zvláštní, že naši předci s primitivními zbraněmi dokázali divočáky vyhubit, a v dnešní době s moderními zbraněmi jsme na ně krátcí. Je to ale dáno jak stavem krajiny a hospodařením, tak i výše jmenovanou přizpůsobivostí. Nepomáhají ani donedávna zakázané způsoby lovu, které jsou nyní povoleny kvůli snižování stavů a také z důvodu výskytu afrického prasečího moru.
Prasata pronikají do měst a parků
Prasata ale z přírody často pronikají do městských parků a dokonce se i potulují v ulicích. O tom by mohli vyprávět obyvatelé Mníšku pod Brdy či Dobříše, kde museli přistoupit k určitým opatřením. Na Mníšecku dokonce pořádali společné naháňky s pomocí několika tamních mysliveckých sdružení a také odchyt prasat do klecí. Podle Věry Landové, tajemnice městského úřadu, je situace neměnná. "Podle sdělení jednoho mysliveckého sdružení - další dvě mi zatím nezaslala počty - bylo během mysliveckého roku, to je od dubna 2017 do současné doby, zastřeleno 69 kusů černé zvěře a odchyceno 12 prasat," upřesnila tajemnice.
Povoleny jsou i jinak zakázané způsoby
Nejen kvůli přemnožení, ale kvůli prasečímu moru mohli myslivci lovit divočáky i obvykle nepovolenými způsoby, a to po celé republice. “Můžeme lovit všechny kategorie, tedy bez ohledu na věk a dokonce i na polích při žních. Je povolen i noční lov s pomocí osvětlení,“ připomněl Lukáš Leiterman, hospodář mysliveckého sdružení na Rožmitálsku, a dodal, že smyslem povolení těchto způsobů lovů je prostě co nejvíce snížit stavy divočáků.
Stavy prasat i odlovy většinou stoupají
Jak vysoké jsou asi stavy divočáků, dokazují úlovky této zvěře v rámci okresu Příbram zhruba před deseti lety. V roce 2006 bylo uloveno 1 207 prasat, ale v roce 2007 už 3 267. V loňském roce ulovili myslivci na Příbramsku 3 252 divokých prasat a pro porovnání na Berounsku to bylo 2 200 divočáků.
Divočáci nemají přirozené predátory
Černá zvěř nemá v naší přírodě až na výjimky přirozené predátory, kterými jsou medvěd, vlk a rys. Proto musí roli regulátora této zvěře převzít člověk.
Jak hodnotí stavy černé zvěře lesníci? O tom nám řekl ředitel Lesní správy Zbiroh Michal Pernica: "Pro nás jako pro lesníky neznamená přemnožená černá zvěř žádnou pohromu, naopak. Pomáhají nám udržovat les, ze země vybírají různé škůdce lesa, takže spíš pomáhají. Jediný problém je v tom, že ničí oplocenky. Zemědělci pochopitelně vnímají přemnožení divokých prasat jinak, když jim ničí úrodu. Co se stavů týče, v loňském roce máme zhruba o třetinu nižší počty odlovených divočáků, což je poměrně znatelný pokles. Je fakt, že nyní, kdy je na polích sklizená úroda, je prasat v lesích hodně, ale jak říkám, tady neškodí. Naopak, třeba sbírají larvy ploskohřbetky smrkové, což je škůdce smrkových porostů," řekl šéf zbirožské správy lesů Pernica. Ploskohřbetka smrková je druh vosičky, který je typický škůdce především starších stejnorodých a stejnověkých smrkových porostů.
