Zvýšení hranice odchodu do důchodu je podle Mariana Jurečky do budoucna nevyhnutelné. Dnes je zastropování v 65 letech, to však platí jen do roku 2024. Ministr řekl, že některá z budoucí vlád bude muset tuto hranici posunout, a to nejpozději do roku 2030, protože důchodový deficit začne narůstat po roce 2032–2033. Zároveň uvedl, že do konce příštího roku předloží kabinet premiéra Petra Fialy tolik očekávanou důchodovou reformu.
Od ledna 2023 by se podle ministerstva práce a sociálních věcí měly důchody zvýšit o 825 Kč, odhady resortu tvrdí, že průměrný samostatně vyplácený důchod bude od začátku příštího roku 19 500 Kč. Podle ČTK chce Jurečka naopak snížit penze prominentům bývalého komunistického režimu, vláda by současně měla určitým skupinám lidí umožnit dřívější odchod do důchodu. Týkat by se to mělo například záchranářů, chybějící peníze v systému by podle plánu ministerstva zaplatili zaměstnavatelé. Vlastně by tím přispívali na budoucí důchody svých zaměstnanců.
Jsou to však jen malé kapičky v obrovském moři, který systém penzí a vlastně celá sociální oblast představuje. Podle ekonoma a politologa Romana Pilíška však vláda dělá některé kroky nesystémově, nesouhlasí ani s argumenty, které předkládá. „Pojem REFORMA v sociální sféře obecně je převážně přiznání vládnoucí moci ve své nekompetentnosti v řízení státu,“ má jasno spoluzakladatel společnosti Zlaté rezervy.
- je absolventem Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
- dále je absolventem studijního programu politologie s vedlejší specializací politická ekonomie na vysoké škole CEVRO Institut v Praze
- má dlouholetou praxi v oblasti finančního řízení a bankovnictví
- je spoluzakladatelem a hlavním ekonomem společnosti Zlaté rezervy
Vláda zcela vážně uvažuje o posunutí hranice odchodu do důchodu, co si o tom myslíte?
Důchodový systém, podobně jako zdravotní a vzdělávací, je základním pilířem naší sociální bezpečnosti. Jakékoliv zásahy do těchto systémů, především její "liberalizace", může vést k podobné destrukci sociální stability, jako jsme nyní svědky u trhu s energiemi. Již nyní se každý rok posouvá odchod do důchodu o dva měsíce a pro ročníky 1965 a výše se ukončí na 65 letech při době pojištění alespoň 35 let.
Dobře, ale co argument, že lidé se dožívají vyššího věku, tím pádem mohou déle pracovat...
To je přeci nesmysl. Argumentace, že pokud se zvyšuje průměrná doba dožití, může se zvýšit i věk pro odchod do důchodu, je podobná tvrzení, že modernizací strojového zařízení se prodlouží doba životnosti stroje. Zcela odmítám výpočet tohoto druhu, který minimálně nezohledňuje profese, jež vyžadovaly fyzickou a manuální činnost. Chce nám snad navrhovatel tvrdit, že s delší dobou dožití se prodlužuje i "výdrž" lidského těla?
Mají se dnešní třicátnici bát, že na jejich důchody už stát mít nebude? Nebo stejné obavy mají mít i starší lidé, třeba padesátníci?
Důchody vyplácí stát, proto se zaměřme na jeho rozpočet. Varovným signálem je dynamika zadlužení ČR od roku 2020. Za necelé tři roky politické elity minulé i současné vlády navýšily dluh z 1 640,2 mld. CZK na 2 890,4 mld. CZK, tj. o 76 procent. Z pohledu podílu HDP z 29 procent na 43,8 procent, navýšení o polovinu. Dále jen průmyslovým podnikům a firmám se oproti roku 2020 navýšily výdaje na zemní plyn, elektřinu, paliva a teplo o 500 miliard korun. Celkově za tento rok máme inflaci 18 procent. Kolik takových období ještě vydržíme, než do naší země přijde Mezinárodní měnový fond, který "na kost" ořeže důchodový, zdravotní a vzdělávací systém?
Co devizové rezervy ČNB?
Ty nám ještě poskytují nějaký čas. Ale i zde bylo od začátku tohoto roku spáleno na měnových intervencích 38 mld. USD z celkových 173 miliard amerických dolarů.
Jak by měla vypadat důchodová reforma?
Pojem REFORMA v sociální sféře obecně je převážně přiznání vládnoucí moci ve své nekompetentnosti v řízení státu. Nekompetentnost je založena na neochotě nalezení kompromisu mezi zájmovými skupinami, jež politické strany reprezentují. Obávám se, že boj o moc a zájmy povětšinou převáží nad koncepčními opatřeními, které by s předstihem dokázaly vzdorovat skutečným ekonomickým i sociálním výzvám, o kterých již nyní víme. Doposud se proto reforma rovná bezprostřednímu snížení výdajů ze státního rozpočtu na úkor plánovaných příjemců.
Měli by si lidé odkládat nějaké peníze na stáří a postarat se sami o sebe?
Vzhledem k tomu, že vlády neplní státní kasu rozpočtovými rezervami pro budoucí důchodové výdaje způsobené demografickým vývojem, je v zájmu každého spoluobčana, aby se na důchod zajistil "po vlastní ose". Prvotní je mít ve stáří vlastní bydlení, které není zatíženo dluhem. Nejhorší je, když musíte v důchodu platit nájemné nebo jakékoliv dluhy. Například čím větší byt budete vlastnit, tím následně více naspoříte, pokud jej odprodáte a koupíte si byt menší. Hodnota nemovitostí je odolná vůči inflaci. Dále dle Barometru spoření AČSS lidé potvrzují, že například spoření do reálných hodnot, jako jsou drahé kovy, vyhrávají s 51 procenty. Kolik pak spořit skutečně záleží na individuálním rozpočtu jednotlivce nebo rodiny. Nyní je však nutné se především nezadlužit – tedy řídit výdaje na základě krizového rozpočtu.
KAM DÁL: Můžeme platit pomoc Ukrajině a sami nepadnout na hubu? Ekonom má jasno, pro Fialovu vládu to nejsou lichotivá slova.
