Smart city je koncept, který využívá moderní technologie, aby zvýšily kvalitu života ve městech. Systém by vám měl pomoci se lépe orientovat v dopravních situacích přes mobilní aplikace a zlepšovat životní prostředí, jako je například regulace světelného smogu pomocí inteligentního osvětlení a úbytku znečištěného ovzduší díky sdílené dopravě.
Způsobů, jak inovovat veřejný prostor pro zkvalitnění života, se v dnešní moderní době nabízí hned několik. V Evropě najdeme příklady metropolí, které díky koncepční strategii šetří finanční náklady na provoz města a vytvářejí lepší místo pro život. Praha se zatím rozhodla místo promyšlené strategie zkusit přístup pokus-omyl.
Vždyť to nefunguje!
Vzornou metropolí, která absolutně pochopila, co podobný koncept městu a obyvatelům přináší, je Barcelona. Město tak například šetří finance díky zavlažovacímu systému (ročně až 550 000 dolarů!) a pomáhá plynulosti automobilové dopravy chytrými semafory na vytížených trasách, které jsou neustále monitorovány. Ano, v Katalánsku napřed také museli investovat. Ale s rozmyslem, což je oproti české metropoli zásadní rozdíl.
Současným tredem se rozhodla jít i Praha, což je bezesporu v pořádku a správné. Jak je však u nás zvykem, její vize Praha 2030 je spíš dobře vyprávěnou pohádkou, nežli realitou. Webové stránky Smart Prague nabízejí elegantní přehled plánovaných realizací. Některé z nich počítají se sdílením automobilové dopravy, budování chytrých staveb, které jsou energeticky úsporné, a optimalizací svozu městského odpadu. Krásná představa, jak obyvatel města sedí v zacpané koloně ve sdíleném autě, kouká z okénka na nefunkční solární panel na domě a silnice je plná odpadků, protože řidič vyhazuje z auta jeden vajgl za druhým.
Být chytrý za 600 milionů
Jediné viditelné pokusy o prvky chytrého města často končí absolutním propadákem. Většina z inteligentních laviček nefungují a ty, které ano, využije jen málokdo. Celý projekt tak budí podezření, že jde o další černou díru na peníze. Město se totiž v horizontu dvou let, jak je patrné z rozpočtu, rozhodlo investovat do projektu Smart Prague 600 milionů korun. "Je to v podstatě druhá Opencard, nepřipravený a samoúčelný technologický projekt kvůli čerpání veřejných prostředků,“ komentoval to Mikuláš Ferjenčík, bývalý pražský zastupitel a mluvčí klubu Pirátů. Narážel tak na "velkou malou domů", kterou se tento projekt stal zejména za vlády primátora Pavla Béma.
Tomu se však primátorka Prahy Adriana Krnáčová brání s tím, že podobné podezření je absolutní nesmysl, protože přesahuje jedno volební období. Tomuto podezření však nahrává fakt, že celý projekt je řízený absolutně bez promyšlené strategie. Protože to, co bylo schváleno, se strategií rozhodně nazvat nedá, byť si to někdo myslí. Například město nemá dodnes vyřešenou bezbariérovou dopravu, ale přesto zásobuje ulice lavičkami s wifi signálem. Podobně nesmyslná investice jde do wifi signálu v lanové dráze na Petřín, která vyšla na 2 300 000 korun, nebo nové toalety na dětských hřištích, které stojí okolo 150 000 korun. Pokračovat by se dalo dlouho. A pár povedených vlaštovek třeba v úspoře na svoz odpadu díky kompresním košům to bohužel nezachrání.
A co dál?
Prvním krokem je inteligentní plán, který počítá s tím, že technologie pomáhají provozu a zároveň dokáží ušetřit náklady, a ne je naopak zvyšovat. Bezplatná wifi je ve výsledku jen populistický krok, protože neřeší opravdové problémy moderní metropole. Jediným pozitivním prvkem, který je dnes viditelný a užitečný, jsou platební terminály pro kreditní karty v tramvaji a v některých stanicích metra.
Obecně se jedná o normální občanské vybavení, ale v kontextu podivných městských investic působí jako dar z nebes. Vedle drahých laviček a veřejných toalet, které spíš vypadají jako nedobytný trezor, je každá fungující maličkost příjemným překvapením. Uvidíme, jak dlouho bude městu procházet hra na "chytré" Potěmkinovy vesnice.
