Přístroj vyvíjeli studenti na ČVUT od roku 2011, později vznikl soukromý projekt. Podle vývojářů Jaroslava Laifra a Pavla Kováře jde o ekonomicky soběstačný projekt vzniklý bez podpory státu. Kovář pro družici vytvořil navigační přijímač, který uvedl na trh v roce 2015.
Prodej přístroje v zahraničí přinesl projektu potřebné peníze pro realizaci. „Když jsme družici vyvíjeli, tak jsme upřímně nevěděli, do čeho jdeme. Může rotovat, může se porouchat anténa a tak dále. Ale všechny obtíže byly vyřešeny," řekl Kovář.
Družice, kromě navigace, obsahuje také senzory radiace, které umožňují pozorování gama záblesků, a barevnou kameru pro detekci polární záře a snímkování Země. Skládá se z ovládacího palubního počítače, vědeckého a napájecího modulu.
„Po startu bude nutné rozvinout anténu, pak zjistit stav družice. Když bude vše fungovat, tak se přikročí k vědeckému měření. Musíme také rozšířit software pro automatické ovládání družice ze Země," řekl Kovář.
Nejméně nákladná mise
Pro ušetření nákladů použili vývojáři běžně dostupné materiály a součástky. Podle Kováře vznikla nejméně nákladná vesmírná mise v historii lidstva s počáteční investicí 30 000 korun.
Poskytnutá oběžná dráha je podle Laifra dostatečně vysoko na to, aby se družice udržela dlouhou dobu a dostatečně nízko, aby podle požadavků Organizace spojených národů zanikla během 25 let. S ruskou raketou by měla odletět v 7:41 středoevropského času, zhruba 20 minut před 15:00 by měla přelétat nad Českem.
„Poté čekáme na pravidelné vysílání radiomajáku, mělo by být možné je zaslechnout po celém světě. I nadšenci z twitteru většinou píší, jestli je slyší nebo ne," řekl Laifr.
K ruské raketě Sojuz 2-1b bude připojeno několik desítek družic z různých zemí, které se postupně budou ve vesmíru oddělovat.
