V některých částech republiky to sice tak nevypadá, ale i na konci srpna mají mnohde houbaři doslova žně. Jinde se o houbách alespoň mluví a porovnávají se úlovky z minulosti. Roste mnoho druhů včetně bedel.
Někteří lidé je ani nesbírají – zaberou dost místa v košíku a pokud na ně naložíte baculaté hřiby, máte z nich drť. Jsou totiž křehké, a proto je někdo sebere jen občas, prostě pouze "kapitální" kousky. Většina houbařů už je jich však přejedená. Možná ale zatím nepřišli na ten správný způsob, jak je upravit.
Bezpečnost především
Bedla vysoká je opravdu vydatná a skvěle chutnající houba. Jen musíme dávat pozor, abychom si ji nespletli s nějakou jinou, jedovatou. „V lese roste vedle bedly vysoké podobná bedla červenající a ta může u některých jedninců vyvolat alergické reakce. Je proto důležité se držet známého houbařského: "Sbírám jen to, co bezpečně poznám",“ popisuje pro Čtidoma.cz zkušený houbař Václav Onderka.
A jak tedy bezpečně rozeznat jedlou bedlu vysokou od ostatních druhů? „Mezi důležité určovací znaky patří, pokud houbu nemáte dobře nakoukanou, prsten na dlouhé štíhlé nožičce, správně třeni. Třeň má velký prsten, jakoby dvojitý s bělavým okrajem.“
Zdroj: Atlas hub
Dá se jím posunovat na třeni. Klobouk má šupinatý. „Pod prstenem pokožka rozpraskává na drobné, přitisklé šedohnědé šupinky. Dužnina v klobouku je vatovitá, měkká, ve třeni tuhá, vláknitá, téměř dřevnatá. Chuť je za syrova příjemně oříšková, vůně jemná, houbová. Pokud tyto parametry odpovídají, není čeho se bát,“ tvrdí Onderka.
Bedlu hledejte jinde než hříbky
Bedla vysoká roste v prosvětlených, starších listnatých a smíšených lesích, na jejich okrajích a mýtinách. „Běžně ji lze nalézt na teplých, suchých svazích a suťových bučinách. Vzácněji ji nalezneme v lesích jehličnatých. Vyrůstá většinou jednotlivě, méně často ve skupinách. Pokud najdeme více jedinců na jednom místě, jsou přeci jen opodál oproti třeba skupinkám hříbků.“
Z houby se používají klobouky, protože třeň je tuhý. Dá se upravit na mnoho způsobů a ač to některé zmínky o houbách vylučují, dá se i sušit. Klobouky pokrájíme na kousky a buď v sušičce nebo v troubě zapnuté na maximálně 50 stupňů Celsia sušíme.
U trouby nezapomeňte ponechat otevřená dvířka, aby vlhkost mohla odcházet. „Usušená houba se hodí do polévek, omáček, pod masa a také když ji rozdrtíme, získáme skvělé houbové koření. Někdo používá i tuhý třeň na sušení a pak ho rozemele na prášek,“ doplňuje Onderka.
Mladé kloboučky plněné směsí
Mladé kloboučky lze naplnit směsí – je jen na vás, jakou použijete. Chutná je třeba směs umletého uzeného masa a natvrdo uvařeného vajíčka a z housky. Plněné kloboučky dáme na plech a upečeme. Přečtěte si tři recepty na přípravu bedel, třeba vás některý zaujme.
Bedla na myslivecký způsob
Potřebujeme asi 10 menších klobouků, asi šest stroužků česneku, sůl, olej, drcený kmín a těsto. To si připravíme ze dvou vajíček, lžíce piva a hladké mouky – tu použijeme podle množství hub.
Klobouky potřeme směsí z utřeného česneku se solí a zakápneme olejem. Kloboučky pak posypeme kmínem a namáčíme do polotuhého těstíčka. Můžeme obalit posléze i ve strouhance, aby byly houby křupavější. Podáváme s chlebem, ale i s brambory a dobrá je k tomu tatarka.
Bedla na kmíně
Na tento recept očistíme bedly a nakrájíme na kousky podle toho, jak kdo má rád. Na jednu porci na pánev dáme 1 polévkovou lžíci sádla, rozehřejeme, přidáme bedly, kmín, osolíme a necháme restovat na mírném ohni, dokud se neodpaří všechna voda, co bedly pustí. Vynikající je také jednoduchý recept – nakrájené, osolené a posypané klobouky drceným kmínem smažíme nejlépe na sádle, až vytvoříme jakési škvarky.
KAM DÁL: Vážné nemoci včetně rakoviny startuje nezdravý životní styl. Dost věcí můžeme ovlivnit, říká doktorka Hlavatá.
