Arogance a pohrdání lidmi se tradičním politikům vymstí. Nízká důvěra ve vládu jde i dnes za Klausem

Foto: Profimedia
Vláda Petra Fialy teď musí přijímat opatření, aby splnila Babišem dohodnuté podmínky
  |   analýza
Autor: Lucie Vítková   lucie.vitkova@ctidoma.cz

Jarní výzkum CVVM na téma důvěry v ústavní instituce přinesl pro vládní pětikoalici nepěkná čísla. Je to samozřejmě voda na opoziční mlýn. Proč vládě Petra Fialy věří pouze 35 % dotázaných? Senátu pak dokonce o pár procent více než Sněmovně, což je nebývalé. A proč mají voliči pravice pocit, že politici vůbec nereflektují jejich přání? 

Lokální politik je českému občanu bližší než ten, co sedí v Praze ve Strakovce, ve Sněmovní ulici či v historické budově Senátu. „Starostu si umí občané představit, naštvat se na něj a dokonce si to s ním osobně vyříkat. Stejně tak znají ostatní představitele své obce, dokáží se s nimi ztotožnit,“ říká politolog Jan Charvát, který pro Čtidoma.cz rozebral výsledky posledního průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) nazvaného Důvěra ústavním institucím. 

Se souhlasem CVVM
Základní graf jarního průzkumu CVVM na téma Důvěra ústavním institucím

Co nám tento průzkum říká? Nejvyšší důvěře se těšila obecní zastupitelstva s 65 % i se starosty, kteří získali dokonce 63 %. Z pohledu státu jsou čísla razantně nižší - vládě premiéra Petra Fialy důvěřuje pouze 35 % respondentů, Poslanecké sněmovně 30 % a Senátu 33 %. V obou těchto institucích má většinu vládní pětikoalice. „U vlády po jejím jmenování vyskočila snaha lidí ji alespoň akceptovat, ale výsledky výzkumu jasně signalizují rozdělenou společnost. Síly pro a proti vládě nejsou vyrovnané, vláda tahá za kratší provaz a evidentně to souvisí s ekonomickou situací obyvatel. Čím více se jim daří, tím častěji s vládou souhlasí. A obráceně. Vzhledem k tomu, že se lidem bude v příštích obdobích reálně dařit hůř, bude se procento těch, co nevěří vládě, zvedat,“ vysvětluje Jan Charvát, čímž potvrzuje současný ekonomický vývoj v ČR, kdy máme na stole zvyšování cen plynu, elektřiny a pohonných hmot, což lidé už na svých složenkách a účtech už vidí, a promítne se to velmi záhy do cen absolutně všeho. 

Nadšení voliči procitají z euforie

Podzimní nadšení ze svržení Andreje Babiše od moci a sestavení pravicové vlády už ale opadá i u voličů, kteří se vloni jasně vyslovili pro návrat k politice tradičních stran. „Čeští politici jsou jednoduše zvyklí, že není třeba pro lidi nic moc dělat, a pak jsou překvapeni, že vyhraje Babiš. Ve stylu tradičního rčení "lidem se nic nevysvětluje" si vláda myslí, že ekonomickým problémem nějak propluje. Ona sama to přeci dělá dobře a pokud to lidé nevidí, je to jejich problém. A bude to pro pětikoalici hořké zklamání, až se ukáže, že spousta z jejich voličů nemá svou podporu nastavenu až tak ideologicky a budou volit příště toho, za koho se budou mít subjektivně líp. A to Babiš dokáže skvěle slíbit.“ 

Jsi proti, jsi komunista!

Kde se u tradičních stran, jakými jsou ODS, TOP 09, KDU-ČSL, bere smýšlení, že občan nepotřebuje ohledně politických kroků nic vysvětlovat, natož dostávat odpovědi na vznesené otázky? Proč vůdčí představitelé těchto spolků nereflektují na hlasy voličů či odborníků na politiku, kteří hlasitě říkají, že pohrdání "svými lidmi" je jejich největší bolestí? „Politici mají od začátku 90. let tendenci občanům nic nevysvětlovat. Z jejich pohledu je jediným správným řešením liberální demokracie a nastavení volnotržní společnosti tak, jak ji prosazujeme my. Razí tezi - kdo je proti, je komunista a pokud s námi nesouhlasíte, tak jste kryptokomunista a my bychom vás stejně o ničem nepřesvědčili. Tohle pohrdání svými lidmi se v české politice udržuje od '89 a je to stejná chyba, kterou politické strany dělají kontinuálně. A je úplně jedno, zda jsou zprava nebo zleva,“ hledá důvody domácí politické arogance Jan Charvát a dodává: „Úpornou snahou všech politických stran je absolutně dominovat veřejnému prostoru, viz výroky Václava Klause o nikým nevolené občanské společnosti. Nezapomínejme na spor Klaus vs Havel na téma, že jediný, kdo má právo vyjadřovat se k politickým záležitostem, jsou politické strany. Toto základní pravidlo nastavila ODS a všechny ostatní strany ho více či méně převzaly. A strany, které ho nepřebraly, tedy Zelení či Piráti, jsou slabé a nestačí na to, aby změnily pohled společnosti na politiku jako takovou.“

Ideologie nade vše

Z postoje vládních stran mohou nyní velmi snadno a dobře těžit opoziční ANO a SPD, potažmo třeba vloni neúspěšné uskupení Trikolóra. Právě ta si výzkum CVVM vystavila na své sociální sítě s poznámkou „Vládě důvěřuje pouze 35 % občanů podle nejnovějšího průzkumu. Dokonce i ze sněmovny se ozývá: „MAXIMÁLNĚ ROK!“ O moc lépe na tom nejsou ani další státní instituce – Poslanecká sněmovna (30 %) a Senát (33 %)“ a přidala ihned anketu, zda jejich sledující věří Petrovi Fialovi a jeho lidem.

Andrej Babiš již dávno pochopil, že brněnský profesor nedokáže práci svého kabinetu dobře prodat a se 100% úspěšností využívá obrovský deficit nekomunikace vládních stran k rozdmýchávání nespokojenosti mezi lidmi, a tím posilování svého hnutí ANO. „Tradiční strany si nedělají vlastní průzkumy, nezjišťují si, co lidi pálí a co chtějí slyšet, co potřebují. Pálí do lidí informace podle své ideologie a pak jsou strašně překvapeni, že je lidi znovu nevolí. To je obraz české politiky a také odraz toho, že je to my, voliči, necháváme celá desetiletí dělat. Nejsme schopni jim říct, že to chceme jinak. A tak má prostor aktuálně Andrej Babiš, i když jeho výsledek vládnutí je pro Česko ještě mnohem horší. Český systém totiž funguje navzdory vládě, a je jedno jaké. Ale Babiš si s tím dokázal poradit, pochopil velmi dobře, jak systém funguje, a začal ho rozbíjet zevnitř. Ne z důvodu ideologie, ale čistě kvůli byznysu. Začal si na jednotlivá místa ve správě dosazovat naprosto cíleně své lidi, na což ten systém není stavěný, a po jeho vládě by bylo opravdu hůř,“ dodává Jan Charvát, politolog IPS Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění, twitter.com

KAM DÁL: Co mohlo vést exposlance Feriho k pokusu o sebevraždu? Znásilnění nezletilé a další průšvihy se žlutým vykřičníkem.

Klíčová slova:
politická analýza
Vstoupit do diskuse